Dvakrát nelichotivě o Češích
Zobrazování vysoké a obecně rozšířené hudebnosti našich předků v 19. století bývá obecně doprovázeno představou, že šlo o průkazný doklad jejich vysoké kulturnosti a vzdělanosti. Pozitivnost jejich vřelého vztahu k hudbě proto nebývá nijak zpochybňována. A přece se určité nesouhlasné a kritické hlasy objevily již tehdy. A zazněly od občanů významných a vážených.
Hudebnost Čechů - a obzvláště nebezpečí, že se zvrhne v "přílišnost" - byla například kritizována známým autorem básnické skladby Slávy dcera Janem Kollárem, který své odsouzení formuloval značně ostře a břitce: "To hluboké pohřížení, ba zatopení národu českého v moři muziky, které jiní vychvalují, já nechválím. Tato láska k hudbě zodrodila se u Čechův již téměř v hudební nemoc. I hudba má své meze jak u jednotlivcův, tak i u celých národův. Již Plato a jiní poznamenali, že hudba jako na jedné straně zjemňuje a vzdělává, tak na druhé snadno nebezpečnou bývá, anť národ vyčivuje, zženštilým, chabým, k otroctví náchylným činí. Čehož příklad na Cikáních máme, jež v Uhrách nejlepší hudebníci a nejhorší bojovníci jsou. To ustavičné housličkování, troubení, pískání, cinkání a zpívání odvodí duši od vznešenějších předmětův, city přepíná a předráždívá a člověka ku podnikání velikých a obtížných skutkův neschopným činí. Já se obávám, aby Čechové své vlastenectví a svou národnost naposledy sami, v nejvlastnějším slova smyslu toho slova, neprohráli a nepromuzikovali. Již nyní hemžejí se všechny jejich noviny, rozmluvy schůzky a spolky jen zprávami o hudbě, o koncertích, o akademiích, quartetech a těmto podobných věcech až ke zhnusení."
Neméně ostré výpady, výpady na adresu špatných vlastností Čechů, zaznamenal v jednom ze svých dopisů - v době, kdy se bojovalo o rovnoprávnost českého jazyka s němčinou - významný představitel českého národního obrození Josef Jungmann. Svému příteli sděloval, že mnozí lidé o Češích smýšlí takto: "Hlava u nich dobrá, ale srdce naskrze špatné. Šalba, zlodějství, faleš, zarytost jsou jim vrozené. V celém světě není, co se veřejného podvodu týče, tak zle jako v Čechách. Sládci, pekaři atd. kdež prý tak nestydatě šidí, jako v Čechách? Musí-li kdo dělníky do domu vzíti, má co dělat, aby svých věcí uhlídal, proto prý dobře bude, když ta čeština přestane, která beztoho jen všemu vynikání ve vědách, v řemeslnictvu, ve fabrikách, v obchodu atd. překáží a lid nešťastným činí...".
Že nebylo jednoduché proti takovým názorům bojovat, třebaže se opíraly jen o určité jednotlivosti a nevyjadřovaly ani obecné mínění, ani se nedaly zevšeobecňovat, je ovšem nasnadě.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
