Důvěra v demokracii slábne, autokraté sílí. Vydrží tento trend i v příští dekádě?

V uplynulém desetiletí dokázali autoritářští vůdci obratně využívat ekonomickou stagnaci, nespokojenost voličů i sociální média k podkopávání západního liberalismu.

Ve své analýze to píše britský deník The Times.

Například šéf Kremlu Vladimir Putin loni se špatně zatajovanou spokojeností prohlašoval, že „takzvaná idea liberalismu se již přežila“. Německé kancléřce Angele Merkelové vytkl, že vpustila do Evropy příliš mnoho imigrantů, kteří zabíjejí a loupí bez trestu, protože je třeba chránit jejich práva. „Ale jakápak jsou to práva? Každý zločin musí být potrestán,“ argumentoval ruský prezident.

Podobné názory opakují populisté na celé planetě. Silní vůdcové jsou na vzestupu, demokracie zažívá svého druhu recesi. Uplynulá dekáda byla pro diktátory a autoritáře velmi úspěšná, podotýkají Timesy.

Ať USA řídí armáda

Sedmašedesátiletý Putin se v roce 2012 vrátil do prezidentského úřadu a opozici toleruje stále méně. O rok mladší čínský vůdce Si Ťin-pching stanul v čele země právě v době Putinova návratu do Kremlu a zrušil omezení pro dobu strávenou ve funkci.

Čtěte také

Čtěte také

Maďarský premiér Viktor Orbán zase po devíti letech u moci nepokrytě mluví o svém stylu vládnutí jako o „neliberální demokracii“. A hlava největší demokracie na světě, indický premiér Nárendra Módí vede svou zemi cestou nacionalismu, která koncem roku vyústila v násilné nepokoje okolo muslimských zákonů.

Také dlouholeté stabilní demokracie jako Turecko, Brazílie a Spojené státy mají v současnosti lídry, kteří demontují demokratické principy a instituce. Příchod Donalda Trumpa v roce 2016 povzbudil diktátory na celém světě.

Loni v únoru Trump řekl, že se zamiloval do severokorejského vůdce Kim Čong-una. Pozitivně mluví i o tureckém lídru Recepu Tayyipu Erdoganovi.

Vzestup autoritářů předvídal už před pěti lety politolog Yascha Mounk z Hopkinsovy univerzity. V průzkumech totiž se svými kolegy narazili na překvapivý propad důvěry v demokracii na Západě.

Například v USA každý šestý respondent souhlasí s tím, že by zemi měla řídit armáda. V roce 1995 to přitom byl jen každý šestnáctý. Podobně vzrostla i podpora silným vůdcům, kteří se nemusejí ohlížet na parlament a výsledky voleb.

Změna na obzoru

Podle profesora Mounka za tím stojí tři faktory. Prvním je ekonomická stagnace a propad životní úrovně. Druhým je hněv obyvatel, kteří si myslí, že jejich životní styl ohrožují migranti, gayové a další skupiny. A za třetí je zde vliv sociálních sítí, které pomohly populistům přímo oslovovat své voliče a obcházet tradiční instituce.

Čtěte také

Na Západě má také stále více lidí pocit, že je politici přehlížejí a dívají se na ně spatra. Většina si myslí, že jejich děti se nebudou mít tak dobře jako oni. Voliči pak nevynechají žádnou příležitost, aby stávajícími pořádky zatřásli. Kvůli tomu zesílil vliv politiků, kteří se vezou na vlně etnického nacionalismu.

Dominantní kultury se cítí být v ohrožení ze strany migrantů, intelektuálů, sexuálních menšin i náboženských fanatiků. Proto se vymezují proti liberalismu a multikulturalismu. A nacionalisté zároveň zjistili, že sázka na předsudky se u volebních uren vyplácí.

Britský autor Peter Pomerantsev líčí, jak prezidenti Trump i Putin bez uzardění bombardují obyvatele svých zemí lhaním, polopravdami a konspiračními teoriemi.

Pro nadcházející 20. léta 21. století ale profesor Mounk předvídá určitou změnu trendů. V některých zemích se budou populistické vlády chovat stále autoritativněji – to se týká Brazílie, Indie, Itálie, USA a Polska.

Jiné režimy – Maďarsko, Turecko, Venezuelu a možná i Rusko – však možná čeká změna v důsledku otřesu zvenčí, který rapidně sníží v očích veřejnosti legitimitu vlády. Svou roli také může sehrát obava z eskalace autoritářských režimů.

Například Indie je dnes svědkem velkých protestů na podporu muslimů. Historie je jako kyvadlo a nynější trend se může proti všemu očekávání změnit, uzavírá britský deník The Times.

Spustit audio

Související