Důstojné podmínky pro každého

22. únor 2015
Za hranou

V pátek 20. února jsme si měli připomenout Světový den sociální spravedlnosti. Vyhlásila ho OSN v roce 2007, lidé ho poprvé slavili až v roce 2009, takže se jedná o poměrně nový fenomén. Světový den sociální spravedlnosti si klade za cíl boj za odstranění chudoby, za uplatňování a dodržování lidských práv, rovnosti a vzájemného respektování. Základními hodnotami, které tento den připomíná, jsou solidarita a rovnost, tedy naprostý základ hodnot každé společnosti.

Tato témata jsou vlastní také křesťanství, upozorňuje odborník na církevní dějiny Jaroslav Šebek: „Církev se například k otázkám chudoby vyjadřovala už ve středověku. Souviselo to se vznikem různých obrodných hnutí a také řádů. Důraz na sociální spravedlnost najdeme i v iniciativách světců, jako byla například sv. Anežka.“ Ta založila roku 1232 společně se svým bratrem Václavem I. v Praze špitál sv. Františka a také se věnovala péči o chudé, nemocné a o ty, kteří tuto pomoc potřebovali.

Církevním představitelům trvalo poměrně dlouho, než začali ve svých prohlášeních reagovat na celospolečenské dění ve své době. Jako první vlaštovku uvádí historik Šebek encykliku papeže Lva XIII., která požadovala spravedlivou mzdu: „Tato encyklika odstartovala řadu dalších sociálních encyklik. Ve většině z nich se objevuje pojem a také požadavek spravedlivé mzdy.“

Ve zmíněném dokumentu Rerum novarum z roku 1891 se mimo jiné uvádělo, že zaměstnavatelé nesmějí dělníky pokládat za otroky a že jim nesmí ukládat víc práce, než mohou snést, nebo práci, která je v rozporu s jejich věkem.

Proměny podob sociální spravedlnosti

Pojmu sociální spravedlnost můžeme rozumět různě, jeho pojetí se v minulosti značně vyvíjelo. Co to může znamenat dnes, říká Filip Outrata z iniciativy Za církev sociálnější: „Je to situace, kdy člověk žije v důstojných podmínkách včetně důstojného bydlení, důstojné mzdy za práci, kdy ve společnosti není diskriminována žádná ze skupin lidí, ať už se jedná o etnické menšiny nebo cizince.“

Současný papež František názorně ukazuje, že skrze sociální rozměr mají lidé vnímat všechno kolem sebe. Důrazně upozorňuje, že nesmíme zapomínat na ty z nás, kdo jsou sociálními problémy ohroženi nejvíce, ať už jsou to nezaměstnaní mladí lidé na jihu Evropy, nebo senioři, nebo třeba přistěhovalci.

autor: Magdaléna Trusinová
Spustit audio