Dušičky v pandemii? Nemusíte chodit na hřbitovy, vzpomínat můžete i doma zapálením svíčky, radí farářka Kopecká

1. listopad 2020

Dušičkový víkend je letos jiný než dřív. Možná se rodiny kvůli pandemie, izolaci a strachu letos k hrobům blízkých nevydají. Podle farářky Církve československé husitské Martiny Viktorie Kopecké nemusíme chodit na hřbitov nebo do kostela, ale vzpomínat se dá i v soukromí.

„Vyprávění rodinného příběhu, celé legendy, formuje všechny účastníky vyprávění. To pomáhá dětem pochopit, kdo byli jejich předci. Uvědomit si, jaké obdarování dostávají v hodnotě života. A moudrost předchozích generací jim také pomáhá uvažovat o tom, jak by sami měli ve svém životě nakládat s časem, který jim byl dán,“ uvažuje farářka Kopecká v pořadu Vertikála.

Martina Viktorie Kopecká

V čase Dušiček zapalujeme svíčky – vzpomínáme přitom na své předky, ale také hledíme do budoucnosti. „Rozsvěcujeme tak světlo, které nám má ukazovat cestu životem. To vyprávění a rozsvěcení svíček si ale můžeme udělat i sami doma. Cesty na hřbitovy nebo do kostelů budou možná letos trochu jiné, přesto bychom neměli rezignovat na to, abychom opět vyzdvihli příběh naší rodiny,“ vyzdvihuje farářka.

Solidarita, vděčnost, závazek

Katolický kněz dominikán Benedikt Mohelník má svátek Všech svatých spojený s pojmy solidarita, vděčnost a smysl a taky závazek. A týká se to podle něj všech bez ohledu na to, jestli jsou věřící, nebo ne.

Čtěte také

„To, že vzpomínáme na předky, ukazuje na mezilidskou solidaritu – nejsem tady z ničeho, jsem tady díky svým předkům. Patříme k sobě, nevybrali jsme si rodinu, do které jsme se narodili, ale ze vzájemné lidské propojenosti vyrůstá i vděčnost,“ popisuje Mohelník.

Na své předky vzpomínáme s vděčností, protože jsme nastaveni tak, že věci špatné časem vytěsňujeme. V paměti tak zůstává už jen to pozitivní, což je jen přirozený instinkt. Smysl dušiček pak vidí v uvědomění si konečnosti života.

„Nikdo tady není napořád. Musíme si položit otázku, jaký smysl náš život má. Jaké hodnoty stavíme do popředí, proč to či ono děláme. A jako věřící se pak stavíme před Boží tvář, kde se ptáme: Pane Bože, proč jsem na tomto světě, kam mám jít, a veď mě k tobě. To jsou pro mne Dušičky.“

Je to dnes těžké pro všechny

Dominikánský kněz má i radu pro ty, na které doléhá stres, tíha nebo nervozita ze současné pandemie koronaviru.

Čtěte také

„Je to těžké pro každého z nás, to si nemůžeme zakrývat. Každý se s tím vyrovnává svým způsobem – možná že vyplouvají na povrch i temnější stránky každého z nás, ale ani to nás nemůže překvapit. Je to přirozená reakce. Na druhou stranu je hodně důležitá citlivost, pochopení, porozumění, které očekáváme od druhých. Když jsme sami napjati, tak čekáme z druhé strany podanou ruku. Hlavní je ale nezapomínat a sami se pokoušet vytvářet pro lidi kolem nás ten měkký polštář. Do kterého se mohou zabořit a budou se tam cítit dobře a bezpečně,“ dodává.

A své poselství přidává i Martina Viktorie Kopecká: „Setkávání s předcházejícími generacemi nás může přivést k tomu, že si máme vážit života. Že ho máme prožívat za jakýchkoli okolností. Taky můžeme zkusit utrpení proměnit v sílu, kterou z nových situací, které teď zažíváme, můžeme čerpat.“

Celý pořad Evy Hůlkové najdete v audiozáznamu.

autoři: Eva Hůlková , lup
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.