Dříve děti experimentovaly s alkoholem, dnes s vlastní identitou, míní psycholožka Růžičková

16. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Teenager

Nejmladším klientům psycholožky a psychoterapeutky Jany Růžičkové je dva a půl roku. Nejčastěji ale pracuje s teenagery, kterým pomáhá s úzkostmi i hledáním sama sebe a svého místa ve společnosti. Pracuje i s těmi, kteří se pokusili o sebevraždu, to ale většinou není otázkou několika sezení. „Záleží na hloubce potíží. Někdy to může trvat kratší dobu, setkala jsem se i s případy, kdy stačila jedna konzultace, aby se dítěti ulevilo. Ale jindy to mohou být roky.“

Ještě jedno téma se ale objevuje v posledních letech stále častěji. A tím je transsexualita. „Těžko říct, jestli je to nějaká móda nebo možná posun ve společnosti – jestli je ta společnost teď natolik liberální, že se tohle objevuje,“ zamýšlí se Růžičková.

Čtěte také

„Dříve děti experimentovaly například s alkoholem nebo cigaretami, když dospívaly. Později se častěji objevilo sebepoškozování. A teď se objevuje tato tematika – experiment s vlastní identitou. Nebo možná potřeba ujasnit si, kdo jsem, jak se cítím,“ přibližuje psycholožka současné problémy mladé generace.

Zároveň jde o téma, které patří mezi nejkomplikovanější, protože vyžaduje zapojení doslova celé rodiny a blízkého okolí.

„Často se mi stává, že někteří členové rodiny mohou problém dítěte vyloženě odmítat a nechtějí se mu stavět čelem. Pokud jeden z rodičů nesouhlasí, tak ten druhý se můžeme cítit na to sám, může to zasahovat i do jejich partnerského vztahu a soužití jako rodiny,“ popisuje Růžičková.

Stresové situace

Ačkoliv situací, které mohou vyvolávat úzkosti a být spouštěčem problémů, může být celá řada, jedna podle psychoterapeutky u mladistvých dominuje. „Když se rodiče rozvedou, rozvádějí, nebo se chtějí rozvést nebo se hádají, tak to je pro dítě velmi náročné a zatěžující. A myslím si, že je to náročné pro všechny děti – bez ohledu na věk,“ míní.

Čtěte také

Naopak chvíle, kdy její pomoc vyhledávají především rodiče, jsou ty, kdy si neví rady s výchovou.

„Jde o takové výchovné neobratnosti, kdy rodiče vlastně ve snaze poskytnout dítěti to nejlepší, mu zprostředkovávají něco, co pro to dítě nemusí být dobré. Myslím, že se o něj třeba nadměrně starají nebo bojí a očekávají vděk. A to dítě to nedělá, protože mu vlastně berou tu možnost, aby ukázalo, co v něm je, co umí. A potom může být frustrované,“ varuje rodiče psychoterapeutka.

Pokud se potíže včas zachytí a dobrým způsobem se jejich vývoj podpoří, tak se tam dá udělat hodně práce.
Jana Růžičková

Právě na mladých lidech či dětech přitom závisí, zda bude mít terapie, o kterou požádal rodič, vůbec nějaký smysl. „To dítě musí hlavně chtít, musí tam být motivace a ochota k práci na sobě,“ popisuje Růžičková, co vnímá na začátku terapie jako klíčové.

Čtěte také

Ačkoliv za svou kariéru pracovala i s dospělými nebo seniory, nejraději se věnuje právě mladším dětem. „Přijdou mi hodně tvárně. Pokud se jejich potíže včas zachytí a dobrým způsobem se jejich vývoj podpoří, tak se tam dá udělat hodně práce. V něčem je to jednodušší, když dorazí člověk za psychologem včas,“ přiznává Růžičková.

Jejím úkolem je během sezení hlavně naslouchat a dát prostor svým klientům, souvisí to s tím, že v psychoterapii preferuje rogeriánský přístup. „Často hodně pomáhá, když to dítě, ale i dospělý se prostě slyší mluvit nahlas – pomáhá to urovnat si myšlenky, ujasňovat si svoje prožívání. Což se terapeut snaží zprostředkovat,“ vysvětluje.

Poslechněte si celý rozhovor Tatiany Čabákové a Jany Růžičkové.

Společně se bavily také o tom, kdy rodiče nejčastěji dojdou k tomu, že by jejich dítě mělo vyhledat psychologickou pomoc nebo jak těžké je pro psychoterapeuta navázat vztah důvěry s teenagerem. Řeč byla také o knize Dívka pod hladinou, ve které Růžičková přibližuje některé zajímavé případy, s nimiž se během své praxe potkala.

autoři: Tatiana Čabáková , Ondřej Skácel
Spustit audio

Související