Dřevěné oázy podmořského života
Potopené kusy dřeva rychle vytvářejí dočasné oázy hlubokomořského života, které napomáhají šíření druhů. Zjistili to biologové z německého Planckova institutu.
V okolí hydrotermálních komínů a takzvaných studených průsaků (cold seep) na mořském dně žijí organismy, které vyžadují speciální zdroje energie v podobě sulfanu či metanu. Komíny a průsaky jsou od sebe často vzdáleny stovky kilometrů. Po dlouhou dobu bylo proto záhadou, jak se mezi těmito energetickými oázami živočichové dokážou šířit. Dnes víme, že jim v tom pravděpodobně napomáhají kostry velryb, uhynulé velké mořské řasy a také kusy dřeva, které se potopí ke dnu. Má to ale háček: tyto materiály mohou sloužit jako dočasné útočiště a zdroj potravy, ale jen v případě, že je kolonizují bakterie, které produkují metan a sulfan.
Vědci z Institutu Maxe Plancka uložili na dno Středozemního moře v hloubce kolem 1700 metrů velké kmeny stromů, které vytáhli přesně po jednom roce. Byli překvapeni tím, kolik živočichů je za krátkou dobu stihlo kolonizovat. Mezi prvními druhy převládali mlži skulaři rodu Xylophaga, kteří dřevo narušují a tím vytvářejí prostředí pro další organismy. Neobejdou se však při tom bez pomoci bakterií, které dokážou rozkládat celulózu. Aktivita mlžů a bakterií vede k degradaci dřeva, při které se spotřebovává kyslík. Mikroorganismy, které za anaerobních podmínek redukují sírany, pak uvolňují sulfan. Díky tomu mohou kusy dřeva obývat i živočichové, které jinak najdeme jen u studených průsaků.
Zdroj: Max Planck Gesellschaft
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.