Dramaturg Rudovský: Na koncertě má člověk fyzický prožitek hudby. Vibrují mu vnitřnosti, je z toho až v limbu

20. říjen 2025

S přibývajícím věkem se hudební vkus individualizuje a zároveň má posluchač méně oblíbených písní a zkouší méně nových umělců, ukázala mezinárodní studie. Vytváří si tak svůj životní soundtrack. „Ten můj je nesmírně široký, protože to do mě od šesti let takzvaně rval zleva zprava Pavel Jurkovič,“ vzpomíná na své první velké seznámení s hudbou a s legendárním hudebním pedagogem Pavlem Jurkovičem Martin Rudovský, dramaturg Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK.

Jurkovič v době, kdy chodil Rudovský do mateřské školy, procházel Prahu 7 a zval hudebně nadané děti do vznikající třídy s rozšířenou hudební výukou. Dnes jde o slavnou školu FZŠ Umělecká. 

„Až na vysoké škole jsem vlastně zjistil, jak neuvěřitelné to bylo,“ usmívá se s tím, že to byl také Jurkovič, kdo mu vnukl myšlenku, že by se měl stát učitelem hudební výchovy. 

Díky těmto základům Rudovský cítí, že je dodnes nepřetržitě pohlcován novou hudbou. Zároveň je hlavním dramaturgem orchestru FOK, tělesa, které svým posluchačům v těch nejvíce vyhlášených koncertních síní nabízí známá hudební jména.

„Pere se to ve mně. Snažím se být nad svým vkusem,“ přiznává s tím, že se jako dramaturg radí s dalšími lidmi a vrací se ke své první sezóně: „Tu jsem tehdy vlastně dělal sám a nebyla dobrá. Jsou v ní vidět moje záliby a lásky, ale nikdo na ni nechodil, nikomu se to moc nelíbilo. Ale já byl samozřejmě nadšený.“

Jako dramaturg se radí hlavně s šéfdirigenty, sólisty a dalšími hudebníky. Kontakty a inspiraci hledá po celé Evropě. 

„Je pravda, že některou hudbu bych už já úplně nehrál a rád bych divákům nabídl něco jiného. Problém je, že to, co je dobré a hezké, zjistí lidé až v koncertním sále. A když tam nejsou, tak se nedozví, jak dobrá hudba to je,“ poukazuje na problém s rozšiřováním počtu autorů, které má publikum rádo.

Rudovský proto kombinuje nové a osvědčené autory tak, aby dopředu nikoho neodradil, ale zároveň sálu představil hudební novinky.

V koncertním sále podle něj člověk může začít fyzické setkání s hudbou. „Poslechnout si hudbu doma, to si člověk řekne, že je to pěkný. Ale když to potom zažijí fyzicky na sobě, jak člověkem prochází hudba, jak mu vibrují vnitřnosti a je z toho až v limbu – to je skutečný fyzický prožitek,“ popisuje a dokládá:

„Loni jsme provedli osmou symfonii Gustava Mahlera, což je asi nejrozsáhlejší sborové dílo klasického repertoáru, které vyžaduje obrovské instrumentální a vokální obsazení. Na konci první a druhé věty vzniká 3G efekt jako ve stíhačce. Tlak hudby je v tu chvíli ohromný, uprostřed celého hudebního návalu se přidávají žestě, sbor, varhany a celý sál najednou vibruje a vy máte jemné, ale krásné halucinace.“ 

Co je to krumhorn a jak se na něj hraje? Poslechněte si celé Hovory, audio je nahoře.

autoři: Naděžda Hávová , kac
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.