Drama na Leninově hoře

Spolu s dalšímu čtyřmi přáteli se v létě rozhodli pokořit Pik Lenina (Leninovu horu), která leží v pohoří Pamír. Výpravě předcházelo šest měsíců pečlivé přípravy. "Podcenění se nevyplácí. Buď vás to stojí úspěch celé expedice, nebo peníze, když si zapomenuté věci musíte dokoupit v horách," tvrdí cestovatel.

Spěchej pomalu!
Česká pětice odletěla z Prahy do Kazachstánu, odkud se za pomoci místních agentur dostali i s vybavením do základního tábora pod Leninovou horou. Ležel ve výšce 3800 metrů nad mořem, zbývalo tedy urazit téměř jednou tolik. "Výstup probíhá samozřejmě v etapách. Ty jsou nezbytné jednak kvůli odpočinku a hlavně kvůli aklimatizaci," vysvětluje Tomáš Hruš. "Místní nám vyprávěli o muži, který celý výstup i s cestou zpět zvládl za tři dny! Poté zkolaboval a k životu se probral až po dvou dnech."

Jak takový výstup se stany, batohy a dalším vybavením vypadá? "Každá etapa je vlastně přechodem mezi jednotlivými výškovými tábory. Na Pik Lenina jsou tři, označené C1, C2 a C3. Nejprve vystoupáme jen s částí věcí a zastanujeme. Potom se vrátíme do níže položeného tábora a vyneseme zbytek věcí," popisuje dobrodruh. Vzhledem k tomu, že jeden mezi výstup trvá i devět hodin, je jasné, že kompletní přesun o jeden výškový tábor nahoru trvá i tři dny.

Logo|foto:Český rozhlas

Smrt číhala na ledovci
Po každém přesunu si horolezci dopřejí den volna. Když je ovšem špatné počasí, mají odpočinek i nedobrovolně. "Stalo se nám, že jsme vynesli věci a vrátili se do nižšího tábora, kde nás vánice uvěznila na dva dny. Kdyby nám už počasí nedovolilo postupovat dále, museli bychom všechny vynesené věci obětovat."

Co se dá ve velehorách během volného dne dělat? "Skrýváte se neúspěšně před ostrým sluncem, které znamená velké nebezpečí. Například spálená nosní přepážka zajistí, že se tři dny nevysmrkáte," varuje. "Jakmile však slunce překryjí mraky, nastane zase obrovská zima," dodává.

Právě při jednom z návratů pro zbytek bagáže unikli jen o vlásek smrti. "Scházeli jsme po ledovcovém jezeře. Já jsem šel rychleji, a tak jsem na jeho konci čekal na kamarády, kteří byli teprve na kraji obrovské ledové plochy. Náhle se přiřítila lavina, která je jen těsně minula. Vezla s sebou množství ledovcových balvanů. Jeden, velký asi jako auto, kolegy přeskočil, těm menším duchapřítomně nastavili batohy," líčí Tomáš Hruš. "Uvědomil jsem si, že kdybych šel trochu pomaleji, nebo naopak oni rychleji, lavina by nás vzala s sebou. Tahle proběhla přesně mezi námi," vzpomíná na chvíli, kdy se podruhé narodil. Ve vyšších polohách je ohrožuje také horská nemoc. "U nás se naštěstí během výstupu projevovala jen bolestmi hlavy, navíc jsme byli zásobeni prášky."

Chybělo jen sto metrů
Devatenáctý den expedice vystoupili na vrchol. Toho dosáhli pouze dva členové výpravy, Tomáš Hruš mezi nimi nebyl. "Asi v sedmi tisíci metrech jsem začal mít poruchy vědomí, viděl jsem sám sebe, měl jsem halucinace. V záblesku jasného rozumu jsem začal sestupovat. Pak přišel pocit, že jsem prodělal mrtvici a mám ochrnutou levou polovinu těla. Seděl jsem na batohu, snažil se pohybovat levou rukou a mumlal si básničku o křišťálové studánce. Musel to být docela legrační pohled," vzpomíná na nejtěžší chvíle. " Měl jsem pravděpodobně počínající otok mozku, proto nelituji, že jsem se rozhodl jít dolů. Bůh ví, jak bych dopadl. Ale k vrcholu mi chybělo pouhých sto metrů, což je hodina cesty," krčí rameny.

Logo|foto:Český rozhlas

Oběti Leninovy hory:
V roce 1970 se na Pik Lenina (7134 m.n.m.) vypravila ženská horolezecká reprezentace SSSR. Všech osm členek týmu umrzlo asi 300 metrů pod vrcholem poté, co jim vítr rozerval stany. V roce 1990 lavina smetla druhý výškový tábor C2. Zahynulo zde čtyřicet horolezců, včetně šesti Čechoslováků.