Dostat se k Emirates je těžší než na Harvard, uspěje jen procento uchazečů, říká bývalá letuška Mikušová

Pro podobné případy ale existuje jakýsi manuál. „V podstatě jde o to slušně pasažéra požádat o to, že si nepřejete, aby na vás sahal. Když se to opakuje, tak ho jakoby varovat. Extrémní případy se pak řeší i tak, že si pro něj může přijít policie,“ doplňuje. 

Marika Mikušová|foto:Bohumila Reková

V profesi letušek stále převažují ženy. Proč tomu tak je, Marika Mikušová ale doopravdy neví.

„Můj názor je, že stevardka je několik profesí v jednom – od ošetřovatelky, učitelky až po psycholožku. A to je spíš doména žen. Jsou klidnější, nejsou tak hádavé jako muži. Respektive – muž konfliktní situaci řeší obvykle jinak.“

Na druhou stranu je velmi ráda, když je v palubní posádce mužský kolega. „V případě, že je na palubě nějaký pasažér-potížista, tak stevard působí jako výchovný element. A on se snad i lekne, protože na něj si dovolí míň než na nás,“ uvažuje.

Když máme pasažéra-potížistu, tak stevard působí jako výchovný element.
Marika Mikušová

Bývalá stevardka Marika Mikušová žila několik let přímo v Dubaji, protože pracovala pro aerolinky Spojených arabských emirátů Emirates. Po přijetí následovaly zdravotní testy a šestitýdenní trénink. 

„Nacvičovali jsme hlavně bezpečnostní věci – například evakuace, když je na palubě kouř, když jsou turbulence. Měli jsme to namixované s nejrůznějšími zkouškami, kterým jsme říkali medical cases – to znamená, že člověk na palubě měl nějaký zdravotní problém a do toho, dejme tomu, začalo něco hořet v palubní přihrádce. To nám dávali trenéři pěkně ,spapat‘,“ vzpomíná. 

Jen procento uchazečů uspěje

Kolik lidí se na takovou pozici hlásí? „Víte, my jsme si z toho dělali vždy srandu: Říkali si, že dostat se k Emirates je těžší než se dostat na Harvard, protože berou jen procento uchazečů. A na druhou stranu – dostat se z Emirates je mnohem snazší než z Harvardu, protože jsme všichni nahraditelní, což nám častokrát připomínali.“ 

Dostat se k Emirates je těžší než na Harvard.
Marika Mikušová

„Sestava se záchrannou vestou“, kterou každý, kdo kdy nastoupí do letadla, musí absolvovat, probíhá u dubajských aerolinek jinak – je totiž natočená a promítá se na obrazovkách.

„My jsme vždy jen nějakých pět minut stáli v rámci svých pozic v uličkách u dveří. A čekali na to, až přijde demonstrační video v arabštině, v angličtině, případně v dalším jazyce. A tak tam stojíte a těkáte očima po kabině – to bylo všechno. Naštěstí.“

Letadlo, letuška, bezpečnost v letadle, na palubě, bezpečnostní instrukce, pokyny, pravidla, nouzový východ (ilustrační foto)|foto:Anna Kottová, Český rozhlas, Český rozhlas

Kdykoli videozáznam „vypadl“ tak si s ostatními letuškami „dávaly kámen, nůžky, papír“, kdo to bude předvádět. Když tak ale stojí a dívá se na pasažéry, pracuje stejně alespoň ve své hlavě. 

„Rozhlížím se po té své kabině, kterou mám přidělenou, říkám si: ,Tady může být potenciální potížista, tento pán je hrozně nervózní – ten se mne určitě hned po odletu zeptá na gin s tonikem. Koukám na rodinky s dětmi, jestli jsou děti trošičku živější – a tak jim okamžitě donesu nějaké hračky navíc, případně nějaké tašky, aby to měly příjemnější.‘ Není to vždy jen takové stání a koukání po kabině,‘“ přiznává bývalá letuška. 

„A kolikrát, a to pasažéři nevidí, na mne supervizor, což je můj šéf v ekonomické třídě, který stojí vzadu v kuchyňce Boeingu, dělá různé opičky a krásně rozesmává. A občas v sobě musím zarážet výbuchy smíchu. To se musím otočit a dělat, že si třeba upravuji vlasy.“

Plat nádherný a pak ty destinace

Práce v prestižní aerolince není pro každého a není to vždy zábava. „Záleží na tom, co kdo považuje za adekvátní a co je člověk ochoten na palubě dělat – ne každý je totiž schopen nasadit gumové rukavice a jít uklidit toaletu. Finančně to ale podle mne adekvátně ohodnoceno je, což je také důvod, proč jsem šla k Emirates.“ 

„Plat nádherný a pak všechny ty destinace. Ráno se probudíte na Mauriciu, jdete na pláž, na masáž. To bylo úžasné a já to zbožňovala. Takže jsem vždy tak nějak přetrpěla i ty horší lety a už jsem se viděla třeba v belgické hospůdce s pověstným pivem. Stálo to za to,“ uzavírá.

Celý pořad Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu.