Došlo v listopadu 1989 pouze k dohodnutému předání moci?

Václav Havel a Marián Čalfa, setkání delegace ÚV NF ČSSR a vlády ČSSR vedené předsedou vlády Ladislavem Adamcem (vlevo) s představiteli Občanského fóra, 26. listopadu 1989
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Václav Havel a Marián Čalfa, setkání delegace ÚV NF ČSSR a vlády ČSSR vedené předsedou vlády Ladislavem Adamcem (vlevo) s představiteli Občanského fóra, 26. listopadu 1989

17. listopad 1989 a navazující dny jsou zásadním předělem v naší soudobé historii. Přinesly změny ve všech oblastech našich životů. Nejrůznější konspirační teorie, i když se mohou zdát sebevíce absurdní, se týkají i tehdejšího listopadového dění. Jednou z nich je, že to „někdo“ zorganizoval…

Publicista Petr Maxmilián Husák ve své knize Česká cesta ke svobodě píše:

„Byl to puč, anebo revoluce? Byla to organizovaná akce těch, kteří sice pozdě, ale přesto pochopili, že má-li mít československý komunistický režim, nejtvrdší stalinský režim ve střední Evropě, ještě nějakou šanci, je nutné ho reformovat, aby nezůstal jako kůl v plotě? Anebo to byla spontánní akce ‚bezmocných‘?“

Nechtějí přiznat debakl

Historik Oldřich Tůma, host pořadu, je přesvědčen, že „konspiračních teorií ohledně významných historických událostí najdeme celou řadu. V čem se to týká výkladu dění okolí Listopadu 89? Je to tím, že to mívá zcela konkrétní pozadí. Například čeští komunisté si nechtějí přiznat svůj debakl, že to někdo rozhodnul. Je to jednodušší než si přiznat, že je už nikdo nechtěl.“

Spíše nejasnosti pak přinášejí nejrůznější publikované vzpomínky těch, kdo stáli v čele státu (například Miroslava Štěpána a Miloše Jakeše), představitelů obávané Státní bezpečnosti a také těch, kteří stáli na pomyslném druhém břehu. Dlužno dodat, že vzpomínky pamětníků jsou jistě důležitými částmi mozaiky, ale lidská paměť má svoje limity. Souvisejí třeba i s „vytěsňováním“ toho, na co už vzpomínat nechceme, nebo nemůžeme.

Můžeme rozebírat a popisovat den po dni, co se kdy a kde přesně stalo. Kdo se s kým a kde (třeba i s otázkou proč) setkal, ale pak nastupují ověřitelné informace. To, z čeho historik může skládat, popisovat a analyzovat dobový kontext.

Odchod zastánců starých pořádků?

„Přelomových bodů, které navazovaly, bylo několik. Vznik Občanského fóra a slovenské Veřejnosti proti násilí, schůzky s tehdejším předsedou vlády Ladislavem Adamcem, rezignace celého vedení KSČ 24. listopadu. Během daného týdne se vymkly kontrole sdělovací prostředky. V neděli 26. listopadu pak přišlo oficiální jednání mezi Občanským fórem a vládou. Symbolické podání ruky mezi Václavem Havlem a Ladislavem Adamcem,“ vyjmenovává Tůma.

Strohý popis, který nemůže vyjádřit vše, co se tehdy dělo. Naděje, odhodlání, ale také obavy a strach, jestli ještě komunistický režim nezasáhne. Výkladů toho, co se tedy tehdy dělo, může být celé spektrum.

Jeho součástí jsou i slova Ludvíka Zifčáka alias studenta Milana Růžičky. Jde o estébáka, který byl a je přesvědčeným komunistou: „Demonstrace určitě neměla vést ke změně společenského řádu. Měla být využita jen k tomu, aby museli z vedení komunistické strany odejít zastánci starých pořádků.“ 

Domluvené předání moci?

Historik dr. Oldřich Tůma k těmto slovům konstatuje:   „Úvaha je na vodě,“ komentuje to historik Tůma. „Nikdo nepředpokládal, že bude po oné demonstraci něco následovat. A nikdo, ani žádní údajní progresivní komunisté se toho nechopili.“   

A tak můžeme přemýšlet, kdo by tedy měl být hybatelem daného dění? Kdo na něm měl zájem? Jaké byly cíle a kdo je reprezentoval? A mohlo to být dohodnuté předání moci s komunisty, což je otázka dnešního Jak to bylo doopravdy?

Oldřich Tůma je přesvědčen, že z toho „jednoznačně vyplývá, že to byl vývoj. Žádný takový připravený scénář by nedokázal nikdo zrealizovat a určitě bychom po více než 30 letech nějaké stopy nalezly. Tyto teorie se budou asi pořád objevovat, nositelé by ale museli dodávat argumenty a ty nemají.“

Pořad Byl Listopad 89 pouze dohodnutým předáním moci?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, režii měl Michal Bureš, hostem byl historik Oldřich Tůma.

Spustit audio

Související