Dopadá na nás tíha bezmoci, mnozí lidé jsou na dně svých sil, říká Dominik Duka

Čím si vysvětlujete klesající ochotu velké části společnosti respektovat protipandemická opatření? Je to únavou?

Otázka únavy je složitější. Měl jsem možnost mluvit s lidmi, kteří mají do věci vhled – jsme do jisté míry bezradní, protože se cítíme bezmocní. A když vám řeknou hlavní představitelé medicíny, že si uvědomují, že tápeme, tak v tom tápání je problém. Hroutí se státní správa, samospráva, protože lidé si říkají: Má to význam, když nemoc místo toho, aby ustupovala, tak postupuje? 

Čtěte také

Čeká nás další zpřísnění opatření? „Tvrdý lockdown ve hře není,“ tvrdí vicepremiér Havlíček

Musíme se připravit, jak s koronavirem zápasit. Opatření vyvolávají dvě reakce. Jedna je reakce lidí úzkostlivých, kteří chtějí věřit, že všechna tato opatření nás vyléčí a zachrání. Na druhé straně je rezignace: Co se budu pořád děsit, budu tím opovrhovat. A někdy toto opovrhování jde do furiantství a dětského vzdoru. Dopadá na nás tíha bezmoci z nemoci. Nutná izolační opatření nás ponechávají samotnými, mnozí lidé v opuštěnosti a tím, že si připustili pandemický strach do nitra, tak jsou skutečně na dně svých sil.

Liší se podle vás postní doba za pandemie od jiných předvelikonočních období?

Myslím si, že trochu ano, protože nikdy jsme nemuseli tolik přemýšlet nad otázkami smyslu života, otázkami bolesti, nemoci. Konec konců koronavir má vliv na zvýšený počet úmrtí, a tak je to otázka smrti v životě člověka, smrti, kterou jsme se pokusili vytlačit. O tom svědčí i statistiky pohřebních obřadů, že 80 procent lidí odchází ze světa, aniž bychom se s nimi rozloučili.

Jak se díváte na myšlenku odborů naplánovat lockdown na období Velikonoc?

Mluvil jsem s panem Středulou, který mě upozornil, abychom si uvědomili, že nejenom první linie, zdravotníci, bezpečnostní a ochranné složky, ale že vlastně celý potravinářský průmysl, služby, průmysl jako takový jede a má své oběti. A bez nich bychom za týden měli obrovské problémy, protože bychom umírali hlady a žízní. Čili i jim patří dík. Ten návrh spočívá v tom, že velký pátek až pondělí velikonoční je vlastně lockdown ve smyslu slavíme, jsme doma. A toto období by bylo vynecháno z takového toho uzavření, kde by lidé mohli v klidu prožít Velikonoce. Problémovým bodem je velikonoční pondělí, kdy pomlázka, ježdění z vesnice do vesnice, případně nějaká štamprle může zvýšit nebezpečí. Takže do jisté míry chápu toto řešení, ale bude zapotřebí, aby se k tomu vyjádřili potřební odborníci a našel se společenský souhlas.

Jak se církev zapojuje do boje s covidem? Nejenom na to odpovídá kardinál Dominik Duka ve Dvaceti minutách Radiožurnálu.