Donald Trump prokázal, že je rasista, tvrdí komentátor New York Times

20. červenec 2019

Prezident Donald Trump se pokouší přesvědčit i ty, kteří doposud nevěřili, že je vášnivý rasista, že se mýlili.

Píše to komentátor amerického listu New York Times Charles M. Blow.

Jen tak je možné vysvětlit, proč vyzval čtyři členky amerického kongresu s přistěhovaleckými kořeny, aby se vrátily do země původu. Byť se tři z nich už narodily ve Spojených státech. Autor soudí, že Trump se také pokouší využít vlastní rasismus k oslovení rasismu v duších lidí, kteří ho podporují.

Jan Fingerland: Rozhněvané mladé ženy versus Trump

Demogratické kongresmanky Ilhan Omarová a Alexandria Ocasio-Cortezová

Už Karel Marx věděl, že dějiny se opakují, jednou jako tragédie, a podruhé jako fraška. Poté, co Donalda Trumpa do Bílého domu doprovázela obvinění z nevhodného chování k ženám, nyní se dostal do konfliktu s jinými dámami z úplně jiného důvodu.

Na celé věci je prý pozoruhodné, jak se do všeho pokouší zatáhnout také šéfku amerických Demokratů ve Sněmovně reprezentantů Nancy Pelosiovou. Tvrdí, že s ní sdílí touhu po odchodu daných žen, protože se Pelosiová s dotyčnými čtyřmi kongresmankami dostává pravidelně do názorových konfliktů.

V celé bouři kolem Trumpových tweetů je ale podle New York Times ještě podstatnější fakt, než že jeho výzva neodpovídá realitě původu demokratických poslankyň. Zásadní je, že šéf Bílého domu se do jejich kritiky pustil, protože jsou ženy a nejsou bílé.

Z pohledu bělošských nacionalistů jsou tedy „jiné“. Jsou potomky Afriky, Blízkého a Středního východu a Latinské Ameriky. Podstata myšlení stoupenců bělošské nadvlády tkví v přesvědčení, že Spojené státy jsou „bílá země, založená bílými muži a jejím osudem je být řízená a udržovaná jako bílá země,“ vysvětluje komentátor.

Dědičný hřích

Je to druh politiky založené na původu a identitě jedinců, která stojí v protikladu vůči multikulturalismu. Zároveň ale odmítá, že by byla rasistická. Pro Trumpa a jeho příznivce je prý do nebe volající, že se tyto černé a hnědé ženy z exoticky znějících míst původu předků opovážily vyzvat k souboji bílý patriarchát Spojených států.

Jeho členové a příznivci si kladou otázky následujícího typu: „Jak to, že neznají své místo? Jak je možné, že nepadají na kolena před svými dědičnými pány? Jak je možné, že neuznávají a nectí nadřazenost bílých mužů?,“ píše se v komentáři New York Times.

Trump na startu obhajoby mandátu. Podle profesora Lukeše lidé nehledají filozofy, ale zábavu

Igor Lukeš

Donald Trump oficiálně zahájil svou kampaň za znovuzvolení prezidentem Spojených států. Když v roce 2015 vstupoval do svého prvního boje o Bílý dům, mnozí o jeho šancích pochybovali. O čtyři roky později je ale z prezidenta obávaný soupeř. Platí stále Trumpovo kouzlo? A v čem vlastně spočívá? Odpovědi hledáme s profesorem historie a mezinárodních vztahů na Bostonské univerzitě Igorem Lukešem.

Jenže celá ideologie bělošské nadřazenosti je podle New York Times lež. Spojené státy rozšířily většinu svého území na základě krveprolití a porušování smluv s původními obyvateli kontinentu. Většinu svého bohatství tamní  společnost v posledních 250 letech vytvořila na základě využívání otrocké práce černochů.

Ve Spojených státech tedy byl po celou dobu jejich existence přítomný protičernošský sentiment. Teď se zintenzivnil v souvislosti s protimuslimskou a protimigrantskou xenofobií.

Naše země se narodila s vrozenou nemocí. Od té doby potřebuje aktivní rehabilitaci, i když často léčebné procedury odmítá a její nemoc se znovu v plné síle čas od času vrací, pokračuje komentátor listu New York Times.

Vyzývat společnost Spojených států, aby se ke svým hříchům postavila čelem a žila podle svých ideálů, není zle míněný útok, ale projev vlastenectví, píše autor komentáře a pomáhá si citátem Jamese Baldwina: „Miluji Ameriku víc než kteroukoli jinou zemi na světě, a proto trvám na právu ji neustále kritizovat.“

Kdo jiný by se tohoto úkolu měl zhostit lépe než čtyři ženy, které představují budoucí tvář Ameriky, pokládá si komentátor řečnickou otázku. Ve svém článku poznamenává, že právě to nechápou Donald Trump i řada jeho stoupenců a obránců.

Trump se schovává

Autor komentáře pokračuje analýzou, proč se podle něj prezident Trump už podruhé vmísil do sporu mezi šéfkou demokratů v dolní komoře Kongresu a předmětnými čtyřmi kongresmankami. Šéf Bílého domu se zdánlivě postavil za Pelosiovou svým prohlášením k médiím: „Není rasistická. OK? Není rasistická. Je to jejich ostuda, když ji nazývají rasistkou.“

Skutečná motivace Donalda Trumpa byla ale podle komentátora jiná. Ve skutečnosti se za Pelosiovou nepostavil. Svým prohlášením se za ni schoval. Byl to jeho způsob, jak říci, že lidé, kteří nejsou rasističtí, mohou být falešně považovaní za rasisty, stejně jako on.

Trump tedy vytvořil paralelu mezi svou osobou a Pelosiovou. Princip paralely má ukázat, že oba jsou oběti.

Žádná taková paralela ale neexistuje. Nemůže být žádných pochyb, že Trump skutečně rasista je. Nemá smysl hádat se, že nikdo neví, co se v prezidentově srdci skrývá. Vidíme totiž, co z něj vychází.

Trump využívá sílu úřadu prezidenta Spojených států k záchraně nadvlády bílé rasy. A někteří členové i příznivci Republikánské strany ho za to úplně milují. Podle komentátora jsou ale tito lidé vzdálení republikánské tradici, v tom dobrém slova smyslu.

Sledujeme velmi temnou kapitolu v historii Spojených států amerických v reálném čase a přímém přenosu. Sledujeme, jak prezident vrací do Bílého domu otevřený rasismus. Sledujeme, jak naši spoluobčané – možná až třetina z nich - nám ostatním odhalují své zvířecí pudy podporou Trumpových činů, končí komentář deníku New York Times.

Spustit audio

Související