Donald Trump pomáhá zrodu postamerického světa, tvrdí politolog Zakaria
Jakou roli chtějí hrát Spojené státy ve světě za působení Donalda Trumpa v Bílém domě? Politolog Fareed Zakaria hledá odpověď v komentáři uveřejněném v americkém deníku Washington Post. Domnívá se, že současný americký prezident hlásá nacionalizmus a stahování Spojených států ze světového dění.
Expert své hodnocení odvozuje od Trumpova nedávného vystoupení ve Valném shromáždění OSN v New Yorku. Právě rozborem projevu svou úvahu Zakaria otevírá. Upozorňuje na rozdíl mezi formou a obsahem sdělení, se kterým Donald Trump ve Spojených národech vyrukoval.
„Trump přednesl svůj projev v OSN dobrým způsobem,“ hodnotí kladně výkon amerického prezidenta Zakaria. Ale co se týká obsahu, ten už prý tak dobrý nebyl. „Jednalo se o podivnou směsici různorodých témat a důrazů,“ tvrdí politolog v listu Washington Post. A dodává, že v řeči Donalda Trumpa zazněla částečná oslava reálpolitiky.
Tedy směru, který klade důraz při řešení otázek zahraniční politiky především na opatření vycházející z důrazu na sílu a moc národních států. Tito aktéři vybírají takové nástroje, které jim v daný moment nejvíce vyhovují a na zájmy ostatních přitom berou jen minimální ohledy.
Vypjatý nacionalista
V projevu amerického prezidenta ale zároveň zazněla slova zdůrazňující význam svobody a demokracie. Veškerá prohlášení byla podle Zakarii každopádně rámovaná jedním hlavním tématem – a to vzýváním nacionalismu.
Aby svůj světonázor, údajně založený na vypjatém národovectví, Donald Trump zdůraznil, udělal něco neobvyklého, co před ním žádný jiný americký prezident neučinil. „Povzbudil všechny, kteří chovají naděje a snaží se o vybudování postamerického světa. Dokonce vyzval k nástupu světového uspořádání, ve kterém Spojené státy nebudou hrát hlavní roli,“ píše politolog v americkém listu. A předkládá argumenty pro své přesvědčení.
Zakaria nejdříve analyzuje tu část projevu amerického prezidenta, kterou sám nazývá různorodou směsicí neboli „mišmašem“ názorů a postojů Donalda Trumpa. Prezident na začátku řeči deklaroval, že se v Americe „nesnažíme nikomu vnucovat náš způsob života“.
Ale poté, o několik minut později, Trump pokračoval v jiném gardu. Severní Koreu, Írán, Venezuelu a Kubu ostře zkritizoval za jejich nedemokratické politické systémy. A prakticky žádal, aby se všechny tyto státy staly liberálními demokraciemi západního stylu, upozorňuje komentář v deníku Washington Post.
Nová úroveň pokrytectví
Nebezpečím tohoto typu rétoriky je ale skutečnost, že se uplatňuje selektivně. Zbytek světa se na ni proto dívá cynicky jako na způsob, jakým Amerika prosazuje své vlastní zájmy. Donald Trump takové pokrytectví svým vystoupením pozdvihnul na novou úroveň, myslí si Fareed Zakaria.
Připomíná, že americký prezident ve své řeči znevážil Irán za potlačování svobod, skoro ve stejné větě ale vzápětí zmínil v příznivém světle Saúdskou Arábii. Pokud přitom obě země srovnáme podle úrovně politických práv, svobody vyznání a projevu, Írán disponuje nesrovnatelně otevřenější společností, než je tomu u Saúdské Arábie, tvrdí americký politolog.
Saúdská Arábie, o které se Prezident Trump tak pochvalně vyjadřoval, je absolutistická monarchie úzce spojená s nejfanatičtějším náboženským establishmentem na světě. Území pod jurisdikcí Rijádu je místo, kde jsou zakázané křesťanské kostely i židovské synagogy, připomíná Zakaria.
Hlavním tématem projevu Donalda Trumpa v OSN byl podle komentátora nacionalizmus. Prezident ho oslavil spolu s principem státní suverenity, vybral si k tomu ale prý zvláštní, dokonce přímo divný příklad. Trump si totiž vypůjčil slova Harryho Trumana, kterými americký exprezident kdysi podpořil Marshallův plán.
Bývalý ministr zahraničí Spojených států George C. Marshall představil projekt poválečné pomoci Evropě v roce 1947 na Harvardově univerzitě. Washington následně v letech 1948 až 1952 západní Evropě poskytnul podporu při rekonstrukci v přibližné výši třinácti miliard tehdejších amerických dolarů. Společně s finančními prostředky přišel také politický i vojenský vliv Spojených států na západní části evropského kontinentu.
Marshallův plán by byl Trumpovi drahý
Současný šéf Bílého domu označil přístup své země k mezinárodním vztahům po druhé světové válce za „nádherný“ a „vznešený". „Ale dokáže si někdo představit, že by ve skutečnosti Donald Trump podpořil nějaký nový Marshallův plán i teď?“ pokládá si otázku poněkud sugestivním způsobem Fareed Zakaria.
Nepřekvapí, že nalézá jen negativní odpověď. V případě americké poválečné pomoci se totiž prý jednalo o masivní finanční injekci, kterou američtí byrokraté distribuovali s cílem pomoci cizincům oživit jejich průmysl. Tyto evropské podniky se přitom později staly konkurencí pro americké producenty.
Pokud tehdejší americké výdaje v rámci Marshallova plánu přepočítáme v procentním poměru k hrubému domácímu produktu, vychází nám, že Washington vydal přibližně pětkrát více prostředků na obnovu Evropy, než kolik vydal na bojové operace v průběhu současné války v Afghánistánu.
Aby Marshallův plán mohl fungovat, tehdejší americká vláda pobídla evropské národy, aby se vzdaly části své hospodářské svrchovanosti a vytvořily Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Na jeho základech později vyrostla dnešní Evropská unie.
Izolacionismus nepovede k míru
Jedna z hlavních deklamací Donalda Trumpa před Valným shromážděním OSN ale byla následující: „Jako prezident Spojených států budu vždy dávat Ameriku na první místo. Podobně jako vy, vůdci svých zemí, dáváte a vždy dávat budete na první místo své vlastní země.“
„To je ale rétorika, kterou státy jako Rusko a Čína používají několik posledních desetiletí,“ píše politolog Zakaria v listu Washington Post. Posledních sedmdesát let se podle něj vede velká mezinárodní debata mezi těmi, kteří chtějí prosazovat národní zájmy v jejich nejužším pojetí bez ohledu na ostatní členy mezinárodní komunity.
Na druhé straně tohoto sporu jsou ti, kteří argumentují, že trvající mír a prosperita závisejí na podpoře širokých společných zájmů světových aktérů. Takovou politiku prosazoval americký exprezident Franklin Delano Roosevelt. A princip sdíleného společného prospěchu po něm podporovali i všichni jeho nástupci v Bílém domě.
Na základě myšlenek politického idealismu v mezinárodních vztazích také vznikla Organizace spojených národů a všechny další instituce, které slouží ke sledování a napomáhání spolupráce v nejrůznějších oblastech na regionální i celosvětové úrovni. Mnohé mezistátní záležitosti se nemohou řešit efektivně na úrovni jednotlivých zemí, protože jejich projevy a dopady přesahují státní hranice – ať už se jedná o obchod, cestování, kriminalitu, otázky změn klimatu nebo třeba přírodní katastrofy.
Spojené státy na OSN nedoplácejí
Ale podle Fareeda Zakarii je Donald Trump unavený z role světového vůdce. Americký prezident v projevu hlásal, že jiné země jsou ke Spojeným státům nespravedlivé. A že nejmocnější stát na světě, který ovládá téměř každé mezinárodní fórum, na svou roli jaksi doplácí.
Řešení Trumpa – návrat k nacionalismu – by srdečně uvítali hlavně další těžké váhy na mezinárodním kolbišti, tedy Rusko a Čína. Proti odklonu Washingtonu od záležitostí světové politiky by ale jistě nic nenamítaly ani země jako Indie a Turecko. Tedy takové, které mají tendenci jednat pouze na základě vlastních zájmů a toho, co jim vyhovuje, myslí si komentátor v americkém listu.
Takový vývoj by samozřejmě znamenal dramatické zrychlení nástupu postamerického světa, ve kterém budou zmíněné země formovat a ovlivňovat politické přístupy a instituce s důrazem na vlastní prospěch. A nikoliv v širším celosvětovém zájmu.
Donald Trump si stěžuje, že Spojené státy platí dvacet dva procent z celkového rozpočtu Spojených národů. Jenže to je prý přiměřená částka, protože zhruba odpovídá americkému podílu na celosvětovém HDP. Kdyby se Washington ze své role stáhl, současný americký prezident by mohl být překvapený rychlostí, s jakou by ostatní země v čele s Čínou zaplnily vzniklou mezeru.
„A jakmile se tak stane, Peking bude ovládat a formovat OSN a tím také globální agendu. Stejně, jako to dělají Spojené státy už sedm desetiletí. Možná, že Číňané navrhnou, aby se ústředí organizace přesunulo do Pekingu. A když na to přijde, v New Yorku by se uvolnilo místo, na kterém by Donald Trump mohl postavit několik svých hotelů,“ uzavírá Fareed Zakaria.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
