Donald Rumsfeld se ocitl pod silným tlakem, aby rezignoval

7. květen 2004

Amerika v pátek s napětím očekávala vystoupení ministra obrany Rumsfelda před členy kongresového výboru pro obranu a bezpečnost, kde měl tento zkušený politik, který už přežil během své dlouhé kariéry celou řadu vážných politických krizí, vysvětlovat svůj postoj a obhajovat své na první pohled zřetelné selhání v kauze mučení a zneužívání iráckých zajatců.

Nejen oponenti vlády prezidenta Bushe, ale i celá řada jeho stoupenců a republikánů v Kongresu je teď upřímně rozhořčena tím, že - jak se zdá - ministr Rumsfeld včas nereagoval na zprávy o špatném zacházení s iráckými vězni. Jestliže o tomto problému věděl minimálně od poloviny ledna, kdy se do Pentagonu dostaly první zprávy a věrohodné důkazy o nepřijatelných praktikách a mučení iráckých zajatců, měl Rumsfeld jako ministr obrany - podle názoru většiny kongresmanů - něco proti tomu udělat. Namísto toho neudělal nejspíš nic nebo jen velmi málo, aby takovémuto chování vlastních vojáků zabránil.

Těžko se teď bude i tak protřelý politik jako Donald Rumsfeld zbavovat tohoto obvinění a pozorovatelé ve Washingtonu se shodují v tom, že jeho další setrvání ve vládě prezidenta Bushe začíná být velmi nejisté.

Ministr Rumsfeld přitom patří k nejbližším spolupracovníkům současného amerického prezidenta, má jeho plnou důvěru a není vůbec pochyb o tom, že ho George Bush ze svých služeb nakonec propustí jenom velmi nerad. Obhajoval ho ještě ve čtvrtek, po schůzce s jordánským králem Abduláhem v Bílem domě, když vyjadřoval lítost nad tím, co se stalo a nad ponížením vězněných Iráčanů, ale zároveň dodal, že ministr Rumsfeld - cituji - "sloužil dobře svému národu, je důležitým členem mého kabinetu a zůstane v mém kabinetu". Tolik George Bush.

Setrvání politického veterána Rumsfelda v nejvyšším americkém vedení je ale už nyní hodně ohroženo a byl by nejspíš skoro zázrak, kdyby i tuto krizi přežil bez úhony. Musel by přesvědčit kongresmany a s nimi i americkou veřejnost, že jednal správně po celou dobu uplynulých několika měsíců, kdy o tomto problému věděl a pokud by přiznal, že přece jen něco zanedbal, musel by se za to nejen věrohodně omluvit, ale i podniknout dostatečně přesvědčivé kroky k nápravě. A na něco takového je pravděpodobně už pozdě.

Vlivný americký deník New York Times v pátečním redakčním komentáři píše, že Donald Rumsfeld by měl odejít a vysvětluje proč: ještě asi před rokem vypadal Rumsfeld jako vynikající válečný taktik, když američtí vojáci bleskově obsadili Bagdád a svrhli režim Sadámu Husajna. Rychlost této první fáze války překvapila i ty největší optimisty.

Teď je ale situace docela jiná, míní New York Times. A Rumsfeld by měl odejít nejen proto, že nese osobní zodpovědnost za celý skandál ve věznici Abu Graib, i když i to by mělo stačit. List poukazuje na ponížení, do něhož byly v důsledku skandálu zavlečeny celé Spojené státy. Utrpěla reputace amerických vojáků a nesmírné škody má teď americká diplomacie, pro níž bude mnohem těžší vykonávat svou práci.

Stejný názor zastává i britský seriózní týdeník The Economist. V nejnovějším vydání otiskl na titulní stránce jednu z inkriminovaných fotografii iráckých zajatců a jasný titulek velkými písmeny: "Rezignuj Rumsfelde".

Ve svém hlavním článku k té věci Economist přináší hlavně morální argumenty a připomíná, že odpovědnost za nedostatky a nedisciplinovanost musí vždycky převzít "ten nahoře". A je-li válka s terorismem, jak sama americká vláda tvrdí, zároveň bojem o hodnoty, které zastáváme, pak musí být jasné, že právě tento princip - převzetí odpovědnosti těch nahoře - k nim patří. A má-li být převzetí takové odpovědnosti viditelné, pak je jasné, co to znamená, píše Economist.

K tomu už opravdu není co dodat a těžko si představit, jak by mohl Donald Rumsfeld (a nakonec i prezident Bush) tak silnému tlaku odolávat.

autor: Jan Bednář
Spustit audio