Dokud je mezi lidmi nenávist, je nutné ošetřovat rány, říká židovský „mírotvůrce" Elijahu McLean

Celé situaci neprospívá v posledních měsících ani snaha UNESCO delegitimizovat židovský nárok na svatá místa. Některé židovské radikální organizace zase usilují o likvidaci islámských svatých míst a jejich přestavbu na židovská. „Moje práce je zprostředkovat dialog s lidmi, kteří jsou považováni za extrémisty. Chci mluvit s Hamásem a islámskými militanty, ale také chci, aby svět rozuměl pozici radikálních osadníků a Chrámového institutu,“ říká McLean v rozhovoru pro Český rozhlas jen malý kousek od Západní zdi v Jeruzalémě.

Co znamená být v současném Izraeli nazýván „mírotvůrcem“? Proč vás tak lidé oslovují?
V hebrejštině to slovo má význam tvůrce a hledač míru. Jako věřící žid následuji učení tóry, které mě nabádá k tomu, abych hledal mír a tvořil jej, abych miloval své židovské sousedy jako sám sebe a abych bral v úvahu, co potřebují moji muslimští sousedé, kteří také přišli do Svaté země. Jako mírotvůrce naslouchám také svým muslimským sousedům, tomu, co potřebují, jejich obavám a touhám. Není to jednouchý úkol, ale jako zbožný žid to musím zkusit.

V Izraeli jsou ale zároveň organizace jako Chrámový institut nebo Guš emunim, které chtějí vystavět třetí Chrám, a čas od času zaútočí na arabské a muslimské sousedy. Co si myslíte o jejich aktivitách?
Možná se vám může zdát zvláštní, že spolupracuji s Palestinci. Právě jsem se vrátil ze setkání na Západním břehu. Mluvil jsem tam s rabíny, Palestinci, osadníky a muslimskými šejchy na náboženských setkáních. Mohl bych mít spoustu výhrad k činnosti organizací jako Chrámový institut. Ve skutečnosti cítím, že jsou důležité, protože obnovují základ židovské komunity ve víře, mluví o tom, že přichází mesiáš a chtějí postavit třetí chrám. A moje práce je zprostředkovávat i dialog s lidmi, kteří jsou považováni za extrémisty. Chci mluvit s Hamásem a islámskými militanty a zároveň chci, aby svět rozuměl pozici radikálně pravicových osadníků z Guš emunim a Chrámového institutu. Učitelé židovské tradice říkají, že třetí Chrám bude postaven. Může to být opravdová budova, kterou postaví buldozery na místě skalního dómu, nebo to může být Chrám srdce, chrám, který je uvnitř. Věřím, že obnova Chrámu začíná právě v nás. Ale chápu své židovské bratry, kteří mají touhu postavit fyzickou strukturu a je mojí prací naslouchat tomu, co říkají a co potřebují.

Představa stavby třetího Chrámu podle Chrámového institutu|foto: Dagmar Čížková

Organizace UNESCO nedávno prohlásila, že Západní zeď a další židovská místa jsou vlastně muslimská. Co si o tom myslíte?
A stejně tak i Hebron a tamní hrob patriarchů (více čtěte zde).

Jásir Arafat už před lety argumentoval, že v Jeruzalémě nikdy žádný Chrám nestál.
Ano, UNESCO dospělo v posledních dnech k dvěma rozhodnutím. Chrámová hora a západní zeď byla a vždy bude islámská. Říkají západní zdi Al-Burák. Když Muhammad přišel ze své noční cesty z Mekky, nechal svého koně tady a podle islámského vnímání se jedná výhradně o islámské svaté místo. Cítím, že rozhodnutí UNESCA nepodporuje úsilí o mír. Izraelci jsou na něj naštvaní, osobně respektuji UNESCO, ale ztrácí pro mě legitimitu, pokud dělá nesprávná rozhodnutí, která potvrzují jen jedno náboženské vyprávění. Pokud víte cokoliv o archeologii ve Svaté zemi a speciálně na Chrámové hoře a mešitě Al-Aksá, byl tam také byzantský kostel a křižácké svaté místo ve stejnou dobu. Je zde mnoho vrstev svatých míst. Přikláním se k vrstvě Chrámu a druhé Chrámové hory. Západní zeď, vnější zeď druhého chrámu, je to, na co se díváme za námi. To neznamená, že muslimové přišli později a že to není svaté místo pro islám. Rozhodnutí UNESCA nereprezentuje a nerespektuje vícevrstevnatou a mnohostrannou úroveň historie, kterou musíme ctít na svatých místech jako tady v Jeruzalémě nebo u hrobky patriarchů v Hebronu. Oni tvrdí, že se jedná o Ibrahímovu mešitu. Je to budova postavená židovským králem před dvěma tisíci lety a osm set let před příchodem islámu a přesto to bylo a bude podle UNESCA islámské svaté místo. To nedává smysl. Mám respekt k palestinskému vyprávění, ctím islámskou historii Jeruzaléma a Hebronu, ale neznamená to, že ostatní příběhy, židovská historická vyprávění a stejně tak i křesťanské příběhy, která jsou jen o jednu vrstvu níže než muslimská vyprávění, jsou méně cenná. Rozhodnutí UNESCA zkrátka nepomáhá míru, dokonce ani nepomůže zachovat muslimská svatá místa, protože vzbuzuje v Izraelcích zlobu, znejisťuje totiž jejich pozici. A izraelská vláda reaguje spoustou opatření, aby posílila židovskou přítomnost v Hebronu.

Ale UNESCO přece deklaruje, že chce podporovat mír. Co radíte všem zúčastněným stranám? Jak se s tím mají vyrovnat?
Potkej mírotvůrce a řekni, jak můžeme ctít židovské, křesťanské a muslimské vyprávění, podporuj mír a poslouchej příběhy všech stran. Svatá místa by měla být pro všechny, ne pouze pro Izraelce či Palestince. Když se můj rabín Menachem Froomen potkal s Jásirem Arafatem, řekl mu: My nechceme označit Jeruzalém za hlavní město Izraele či Palestiny, ne, musíme přemýšlet o širší definici. V Knize proroků se říká, že můj dům bude domem modliteb pro všechny lidi, a tak řekl Jásiru Arafatovi: Pojďme udělat z Jeruzaléma ne hlavní město Izraele či Palestiny, ale mírové hlavní město světa. A Arafat na to osadnickému rabínovi odpověděl: Mírové hlavní město světa, Allahu Akbar! Myslím si, že je to velká idea. V knihách proroků, v tóře, můžete najít, co spojuje děti proroků, židy, křesťany a muslimy, protože my všichni obýváme zemi proroků, zemi míru. Izrael nebo Palestina, to je definice, která je příliš úzká a jedná se spíše o sekulární nacionalismus.

Hebron, Jeskyně patriarchů|foto: Luboš Vedral

Mnoho zbožných židů chodí na Chrámovou horu. Usilují o to, aby se tam mohli modlit a měli prostor pro náboženské úkony, přestože vrchní rabinát zakázal vstup na chrámový okrsek. Jaký je váš názor?
Rozumím hluboké vášni náboženských židů, kteří se chtějí modlit na Chrámové hoře. A rozumím postoji izraelské policie a vlády a oficiálních vrchních rabínů, že nyní není ten správný čas chodit se tam modlit. Můžeme ji navštívit jako turisté. Naší prací je přiblížit se Mesiáši. Samozřejmě, že já a všichni židé se chceme modlit, ne u Západní zdi, toto je pouze limitovaný první krok, ve skutečnosti je to symbol padlého světa, na který se díváme. Je to pro mě svaté místo, ale mým snem je modlit se v obnoveném Chrámu. Věřím, že toho docílíme pouze budováním důvěry. Nevěřím, že represe z jakékoliv strany přiblíží příchod Mesiáše, ve skutečnosti ho oddalují. Měli bychom jemněji a citlivěji budovat vztah. Netvrdím, že nemáme právo se modlit na Chrámové hoře, ale měli bychom být pokorní, poslouchat vůli rabínů, a žít v harmonii a dialogu s našimi sousedy. Kdybych se teď chtěl modlit na Chrámové hoře a jít tak proti názoru většiny rabínského establishmentu, izraelské policie, izraelské vlády, bylo by to nerozumné.

V roce 1969 radikální evangelikál zapálil minbar v mešitě Al-Aksá. Jaká je role radikálních křesťanů v tomto konfliktu?
Máme v Jeruzalémě něco, čemu se říká Jeruzalémský syndrom. Může postihnout židy, křesťany, možná i muslimy. Normální lidé, podle bible žijící věřící, přicházejí do Jeruzaléma a najednou zjistí, že se z nich stal Mesiáš, Král David, znovuzrozený prorok nebo Ježíš. Třeba ten australský terorista právě dostal Jeruzalémský syndrom, a proto zapálil mešitu Al-Aksá. Bože odpusť, neměli bychom ničit svatá místa ostatních. Ve skutečnosti měli židé a křesťané právo navštěvovat Chrámovou horu a modlit se tam právě před tímto teroristickým činem. Byla tady pohoda až do akce tohoto evangelikálního teroristy v roce 1969. Ztrácíme svobodu uctívání právě s extrémistickými akty. A všechnu podporu, kterou dostaneme, potřebujeme. Jsme pod tlakem. Nechceme, aby naše křehká dřevěná pokladnice plná citů shořela. Pokud nebudeme jednat s moudrostí a citem pro potřeby ostatních, může se to stát. Potřebujme spojovat soucit a porozumění s potřebami ostatních. Cílem nás všech je, v to doufám, dosáhnout toho pomocí dialogu. Všichni máme zájem na budoucnosti Jeruzaléma a svatých míst. Můžeme dosáhnout vize společného otce Abrahama, který je otcem nás všech.

Skalní dóm|foto: Dagmar Čížková

Jste pro dvoustátní nebo jednostátní budoucí uspořádání Izraele?
Dostáváme se do politického rozměru. Žádné řešení nebude fungovat, pokud nebudou fungovat vztahy a partnerství, potřebujeme budovat důvěru. Můžeme získat nejlepší dohodu, podepsat ji na papíře, může být jeden stát, dva státy, konfederace, to je jedno. Vždy záleží na vztazích. Pokud je mezi národy nenávist, vždy je třeba nejprve ošetřit rány. Každý zde má nějaké trauma z holokaustu, z války, z terorismu, z vyhánění z domovů. Jsme zraněná Abrahámova rodina, jsme rozpadlá rodina. Nemůžeme se toho najednou zbavit a říci: Jsme jedna velká rodina. Ale možná přijde čas, kdy k tomu dojde.