Dohoda EU na obchodní zóně s USA odvrátí její izolaci

9. květen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Eurokomisař pro obchod Karel de Gucht

Na transatlantickou zónu volného obchodu se jak Evropská unie, tak Spojené státy těší jak na Vánoce. I když už teď přiznává čím dál víc lidí zapojených do vyjednávání této dohody (TTIP), že na Vánoce 2014 se jí dočkáme jen těžko. Tento původní termín se nejspíš nestihne, a na vině přitom není jen zablokování výdajů americké vlády, kvůli němuž nemohli na začátku října přijet do Bruselu američtí vyjednávači na druhé kolo jednání.

Ivan Hodač, zakladatel pražské pobočky Aspen Institute a někdejší generální tajemník Evropské asociace výrobců automobilů, se domnívá, že před 10 lety by Spojené státy a Evropská unie neměly takovou motivaci se dohodnout. Teď je k jednání donutil vývoj ve světě. „Je to tak trochu pud sebezáchovy. Pokud se v globálním světě nedáme dohromady, tak nebudeme stíhat země BRICu. O technologický náskok časem přijdeme, a tak pro Evropu nevidím jiné řešení než dohodu právě se Spojenými státy. Může se stát, že se USA obrátí na pacifickou stranu a začnou vyjednávat více s Čínou, Indií a nebo Japonskem. A my si nemůžeme dovolit se v dnešním globálním světě izolovat,“ varuje Ivan Hodač.

České ministerstvo zahraničí vidí v dohodě TTIP navíc potenciál i pro posílení a šíření společných hodnot, jako svoboda, demokracie a lidská práva a silnější ochrana bezpečnosti Evropy i Spojených států.

Jak se shodují ekonomické studie o dohodě TTIP, výše cel v euro-americkém obchodu je už v současnosti na minimu, nebo dokonce na nule. A tam, kde s tím obě strany na březích Atlantiku neměly problémy, už k liberalizaci obchodu a služeb víceméně došlo. TTIP by tak měla jednat o odstranění překážek v oblastech, které si obě strany z nejrůznějších důvodů doposud chrání i před svým – z pohledu globální ekonomiky – logickým spojencem.

Například pro americké výrobce aut by měla však dohoda výrazný přínos. „Výhody by byly obrovské!“ říká Matt Blunt, prezident Americké rady pro automobilovou politiku. „Dalo by nám to větší předvídatelnost, takže bychom mohli prodávat složitější modely vozů na obou trzích. Skutečnými vítězi by ale byli zákazníci, kteří by tak měli větší výběr. Bylo by také možné rychleji adaptovat nejnovější technologie, bezpečnostní prvky a lépe chránit životní prostředí.“

Podle něj byla v této oblasti dosavadní jednání o harmonizaci regulatorních předpisů s ostatními zeměmi, konkrétně s Kanadou, nesmírně náročná a ne zrovna úspěšná: „Stálo nás to spoustu času, úsilí a peněz sjednotit předpisy globálně, ale výsledek je zanedbatelný. Proto máme s evropskými výrobci aut společný návrh, aby se normy vzájemně uznávaly. Takže auto vyrobené podle amerických standardů může být prodáno v USA i v Evropské unii a opačně. Myšlenka je taková, že bychom uznali, že máme různé způsoby testování a technické rozdíly v těch standardech, ale výsledkem je stejně vysoká bezpečnost a stejný vliv na životní prostředí,“ popisuje princip Matt Blunt.

Stejně jako všichni další lidé z byznysu zdůrazňují, že jednání o transatlantické zóně volného obchodu musí být především transparentní a srozumitelná. Zdůrazňuje se ale i geopolitická rovina konkurenční výhoda, kterou by Spojené státy a Evropská unie získaly – nebo znovu nabyly – v konkurenci s Čínou a dalšími rozvíjejícími se trhy.

Studie Centre for Economic Policy Research říká, že při uzavření dohody by až 80 % potenciálních zisků mělo vzniknout odstraněním dodatečných (netarifních) překážek, jako jsou právě administrativní bariéry, regulatorní předpisy, technické standardy apod. Odstranění dodatečných překážek se považuje za jádro dohody a současně za tvrdý oříšek jednání.

Druhé kolo jednání naplánované na říjen 2013 se mělo věnovat hlavně regulatorní oblasti a hledání shody na tom, jaké oblasti bude vlastně dohoda řešit. Mluví se konkrétně o automobilovém, chemickém a farmaceutickém průmyslu a zdravotní technice. Eurokomisař pro obchod Karel de Gucht, do jehož agendy vyjednání dohody TTIP spadá, jen těžko v jednáních vybírá nejobtížnější kapitolu:

Eurokomisař pro obchod Karel de Gucht

„Podívejte se, už v současnosti tu existuje velice rušná obchodní cesta, řekl bych dokonce dálnice mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Denně po ní proudí až 2 miliardy euro. Na stole zbývají tedy ty těžší problémy. Neznamená to ale, že ten počet oblastí stále není slibný. Co se týče automobilů – tak tam by ta dohoda měla být podle mě možná, protože jednáme nad návrhy, které sdílejí automobilové společnosti na obou stranách Atlantiku. Co se týče zemědělství, proč ne? Budeme alespoň moci exportovat více produktů na tamní trh. Všichni jen mluví o dovozu amerického hovězího, ale pro Evropskou unii to bude znamenat také spoustu příležitostí. Takže si nemyslím, že je správný přístup přemýšlet, kterou kapitolu teď načít. Můžeme jednat o všech současně: o výrobě, zemědělských výrobcích nebo službách. Musíme prostě sebrat odvahu a uvidíte, že to bude přínosné ve všech oblastech jednání.“

Ale teď, v této fázi jednání, se jako nejsložitější oblast k vyjednávání jeví co?

„To nikdy nevíte. Začnete jednání, o němž si myslíte, že to bude hračka, a zničehonic se z něj stane kámen úrazu. Mně ale připadá důležitější, že je tu skutečně drajv, tlak na to, aby se ta dohoda uzavřela. To je důležité. Takže vám tu nebudu říkat, že ta a ta oblast je důležitá, a jednání o ní budou složitá, a kdo ví, jak dopadnou. Já tomu prostě nevěřím. Myslím, že všechny eventuální kameny úrazu lze překonat, pokud budeme mít politickou vůli.“

Jaké jsou tam citlivé body pro Evropskou unii? Neohrožují jednání některé zájmy nebo práva občanů Evropské unie?

„Nebudeme měnit ani evropskou, ani americkou legislativu. Chceme, aby byly kompatibilní a aby se budoucí standardy a regulace dohadovaly společně a byly uznávány na obou stranách. Evropskounijní legislativu ale nebudeme měnit, takže současná úroveň ochrany evropských spotřebitelů zůstane zachována. Není to závod ke dnu. To musíme posluchačům a našim voličům pořádně zdůraznit: nehandlujeme tu v zákulisí s našimi normami a standardy. Jde nám o to odstranit překážky, které stále v transatlantickém obchodě existují. O to jde.“

Jak poškodila jednání provalená tajná sledování internetových dat občanů a institucí Evropské unii americkou Národní bezpečnostní agenturou?

„No, tak samozřejmě to nevytváří úplně ideální ovzduší, že. Na druhou stranu jsme v Evropské komisi velice jasně oddělili, že ochrana osobních dat zůstává mimo jednání o dohodě TTIP. V jednáních se soustředíme jen na to, aby tok dat nebrzdil obchod. Je zřejmé, že budeme muset řešit řadu problémů, například dohodu o Safe Harbour (jedná se o dohodu z roku 2000 mezi Evropskou komisí a ministerstvem obchodu USA o dodržování ochrany osobních údajů občanů EU, i pokud je zpracovávají americké společnosti – pozn. red.). Pokud se ten certifikát jmenuje v překladu bezpečný přístav, pak by také bezpečný měl být. Musíme si být jisti, že data, která poputují k americkým obchodním partnerům, nebudou zadržována americkými úřady, aniž bychom o tom věděli a souhlasili s tím. Ano, nebude to jednoduché. Ale moderní ekonomiku si zase nemůžete představit bez toku dat. Nemůžeme to zase vyčlenit tak jednoduše, to je potřeba mít na paměti. Na druhé straně, osobní údaje prostě musí zůstat osobní.“

Stále se mluví o výhodách, které TTIP může oběma stranám přinést. Jsou však tématem jednání i rizika a sdílení dopadů potenciálních ekonomických krizí, pokud vypuknou na jedné straně Atlantiku a přelijí se na druhou?

„Pokud v Evropě udeří hospodářská krize, snadno přeskočí do USA nebo do Číny. Když se nedaří v Jižní Americe, velice rychle to pocítíme v Evropě. Proč? Protože žijeme v globální ekonomice. Ale to, že se s USA spojíme do jedné obchodní zóny, podle mě naopak rizika krize spíše otupí a zploští možné ekonomické výkyvy. Co je ještě před námi a na čem je potřeba zapracovat, je, jak tyto dva velké ekonomické bloky, EU a USA, mohou společně světovou ekonomiku řídit. A v tom může být TTIP důležitým stavebním kamenem.“

autor: Daniela Vrbová
Spustit audio