Dobrodružná výprava dálkových jezdců na Blízký východ

Pro výpravu na Blízký východ v roce 1932 se rozhodli čtyři dobří přátelé, lékárník Jaroslav Doubek, inženýr Z. Kaspar, vrchní prokurista J. Břešťák a velkostatkář J. Šimandl, k nim se připojili technický úředník R. Chalupa a velkostatkář J. Vykoukal. Proč se lidé jako továrník, lékárník, velkostatkář či úředník vydávali do Egypta?

Odpověď je velmi jednoduchá. Ačkoliv by se zdálo, že tito lidé budou mít úplně jiné zájmy či hodnoty, spojovala je láska k autům, k rychlé jízdě, k touze po dobrodružství. Patřili mezi skupinu dálkových jezdců, řidičů, kteří neváhali řídit i v noci, aby si zvýšili průměrnou rychlost jízdy. Jednalo se o obdivuhodný sportovní výkon realizovaný ve velmi těžkých pouštních podmínkách, o velké odříkání si pohodlí během cesty. Památky Egypta je velmi okouzlily, ale oni měli svůj plán a pokračovali v několika dnech dál na východ.

Cesta, jež zahrnovala průjezd Evropou, severní Afrikou, Blízkým východem a Balkánem, zabrala tři měsíce. Lékárník J. Doubek vedl obsáhlou korespondenci se zahraničními autokluby, aby získal co nejvíce možných informací o trase, na kterou se rozhodli vydat. Autoklub RČS jim byl velmi nápomocen vystavením karnetů, jež jim umožnily průjezd cizími zeměmi, avšak ne všemi.

Pro Turecko bylo nutno zakoupit zvláštní triptyk a pro průjezd Palestinou žádali o pomoc londýnský autoklub, neboť tam v roce 1931 ještě triptyky zavedeny nebyly. Stejně jako ostatní automobilisté i J. Doubek žádal o pomoc MZV. "K vysvětlení uvádím, že naše MZV vyhovělo mé žádosti a avizovalo předem všechny československé zahraniční úřady, takže v každé zemi, kam jsme přijížděli, měli jsme kromě autoklubů i druhou základnu u našich konzulátů a vyslanectví."

Logo|foto:Český rozhlas

SPEXOR, nebo-li Sportovní Plzeňská Expedice Orientem, vyjela na výpravu přes tři světadíly dne 31. března 1932 z Plzně. V grandhotelu Smitka se konala slavnost u příležitosti jejich odjezdu, které se zúčastnili členové autoklubu a starosta města Plzně se s nimi rozloučil oficiálním proslovem. Nechyběli samozřejmě ani novináři a i v zahraničí byl jejich příjezd doprovázen zájmem motoristických a novinářských kruhů.

"Obě tatry, které nás měly pro dalekou cestu z Plzně vyvézti, stály připraveny na malém dvorku ředitele Svobody, plzeňského zástupce kopřivnické vozovky na Přemyslově třídě, kde již od časných hodin ranních bylo velmi živo a kde pobíhal jeden přes druhého a snášel do vozů poslední potřebné věci." A poté mohli opravdu odstartovat na cestu dlouhou 13 500 km. Přes Německo, Švýcarsko a Francii se dostali k moři do přístavního města Marseille.

Po překonání Středozemního moře je čekali pouštní silnice Afriky. Z Tunisu zamířili do Tripolska, které přejeli za šest dní. Během těchto šesti dnů urazili vzdálenost 2250 km. Sportovní cíl cesty je na tomto příkladu dobře hmatatelný. Po celou dobu cesty se též J. Doubek snažil zaznamenávat informace o silnicích, bezpečnosti na cestě, možnostech orientace podle map atd.

Vjezd do Egypta byl velmi příjemný, neboť se obešel bez zbytečných průtahů a celnici opustili přesně za deset minut. Do Alexandrie dorazili v noci, kdy se jejich průvodcem staly hvězdy koleje křižující se v pouštním písku. Jako mnoho ostatních výprav i oni věnovali prohlídce tohoto krásného města jen několik hodin a po krátké zastávce na československém konzulátu, který jim přidělil zřízence, jenž jim pomohl vyjednat zaplacení silniční daně, pokračovali dále.

"V pátek 15. dubna dojíždíme do Kaira po pětihodinové jízdě z Alexandrie. Překvapila nás úžasná rozloha města, které má více jak milion obyvatel. Má dobře upravené ulice, ve kterých však pro cizince je orientace dosti těžká. Ubytovali jsme se v malém hotelu Alfonso, který nám byl předem doporučen, kde jsme dobře jedli i bydleli. Majitel mluví česky. Tak jako všude, i zde již psaly o nás noviny před naším příjezdem a byli jsme velmi vřele přijati generálním sekretářem královského egyptského autoklubu panem Comanosem, velkým ctitelem a přítelem našeho národa, který nám skutečně za doby našeho pobytu v Egyptě prokázal neocenitelné služby. Velikou pozornost věnovalo nám také naše vyslanectví, takže jsme šli z ruky do ruky."

Strávili zde dva a půl dne. Není to mnoho, ale za tu kratičkou chvíli si stačili prohlédnout město i jeho nejbližší okolí, Gízu, Sakkáru i Memfidu. "Z okolí Kaira vábí nás samozřejmě proslulé egyptské památky z doby faraonů, z nichž v prvé řadě byla ta nejbližší sfinga s pyramidou Cheopsovou, kam je pouze 10 km po dobré silnici. Sfinga má dnes tvářnost trochu jinou, nežli měla dříve, neboť v poslední době byly zde konány vykopávky a odstraněna zem i s nohou sfingy, kterou byly dříve zakryty. Nad ní tyčí se mohutná Cheopsova pyramida, kde parkují auta a v jejíž blízkosti je několik luxusních podniků a hotelů, kde jsou velké bazény na koupání, golf, tenis, dancingy, takže by se Ramesse II. velmi divil, kdyby se probudil." Nejedná se o žádné dlouhé popisy památek, jen takové zajímavosti pro zpestření popisu děje, či jako tip na výlet, jako odměna po namáhavé cestě. "To vše nás velmi zajímalo a litovali jsme, že náš čas byl tak přesně vymezen, neboť Egypt skýtá tolik památek, na něž by nestačilo ani 14 dní."

Přes Suez přejeli do Palestiny a podél Středozemního moře a přes Balkán dorazili dne 5. května do Budapešti, kde je očekávali novináři a zástupci továrny Tatra. Stejné uvítání je čekalo i před Vídní, kde byli navíc i zástupci rakouského autoklubu. Oslavy nebraly konce, hned další den po přejetí československých hranic je přivítali lidé z pražského ředitelství továrny Tatra a v Třeboni už na ně čekali zástupci budějovického autoklubu, se kterými do noci besedovali v hotelu Zvon a teprve další den, 7. května 1932, po 38 dnech a 13 500 km dorazili do Plzně v doprovodu svých známých a členů Západočeského autoklubu. Pan starosta Pik a předseda autoklubu Stieber je slavnostně uvítali ve vlasti na oslavě v hotelu Smitka.

Takovou malou kuriozitou je, že ještě odpoledne jim bylo zapůjčeno auto pro šumavskou soutěž a den nato ujeli závod dlouhý 360 km, ve kterém zvítězili. Poslední tečkou za výpravou SPEXORU se stal banket, jež na jejich počest uspořádala továrna Tatra společně se Západočeským autoklubem.

Článek vznikl za podpory grantu AV ČR KJB 9101301.