Doba drsných experimentů je už naštěstí za námi, říká expert na etické zacházení se zvířaty

Laboratorní potkan (varieta s velkýma ušima – dumbo)
Laboratorní potkan (varieta s velkýma ušima – dumbo)

Pokusy na zvířatech rozhodně vyvolávají emoce. Je to zbytečné týrání zvířat, nebo pro určité typy testů skutečně neexistuje jiná cesta? Hostem Magazínu Leonardo byl František Sedláček z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, předseda tamní odborné komise pro etické zacházení se zvířaty.

„Každý, kdo chce experimentovat se zvířetem, musí vyplnit formulář, kde popíše detailně, co se zvířaty bude dělat, co je cílem, kolik zvířat bude použito a jaké postupy budou aplikovány,“ přiblížil formální praxi expert.

Ústavní komise tento formulář posoudí, a pak konstatuje, jestli pokusný projekt schválí, nebo neschválí. „My jako komise netrestáme badatele,“ dodal Sedláček. „Zkontrolujeme postup a snažíme se, aby zvířata, která budou do pokusu vybrána, byla co nejméně zatížena a stresována.“


Je patrný nějaký vývoj v oblasti experimentů se zvířaty? „Na začátku pokusy vypadaly dost krvavě, nikdo badatele neomezoval. Dnes se výzkum soustřeďuje do institucí univerzitních nebo ústavů Akademie věd, kde se dbá na to, aby vše bylo lege artis, tedy nejlepší možnou praxí.“

„Ve společnosti se vyvíjí jakési etické povědomí, které je pak formulováno do zákonů a prováděcích vyhlášek. My se snažíme, aby tyto předpisy a vyhlášky byly dodržovány, pokus dobře proběhl a zvířata, která se už do pokusu dostanou, byla týrána co nejméně,“ vysvětlil úlohu komise její předseda.

Podle něj je hlavním cílem minimalizovat zátěž zvířat, ale také vylepšovat předpisy tak, aby zvířata trpěla co nejméně.

„Dnes věda také zkoumá už mnohem detailnější parametry, takže nedochází k hrubým zásahům do zvířat. Jsou sledovány jemné biochemické mechanismy nebo detaily vlivu na chování zvířat. Hrubé praktiky už máme naštěstí za sebou,“ konstatoval Sedláček.

Můžeme tedy tvrdit, že věda zachází se zvířaty humánně? „S tímto termínem bych byl opatrný. Naše zacházení se zvířaty je kulturní,“ upřesnil odborník. „Kulturní stránka věci v sobě nese zjemnění, uvědomělý přístup ke zvířatům nikoliv jako k objektům, předmětům, ale jako k živým organismům.“


„Pokusná zvířata jsou na tom dnes velmi dobře. Je na ně soustřeďována pozornost, do chovů laboratorních zvířat jdou velké peníze, jsou tam akreditační procedury, dbá se na co nejvýhodnější parametry prostředí zvířat, tedy výměnu vzduchu, světelný režim, vyhřívání a tak dále,“ tvrdí předseda.

Všechno je velmi striktně hlídáno. „A je i v zájmu samotných badatelů, aby zvířata byla co nejméně stresovaná a dokázala prozradit to, co po nich chceme a v pokusech reagovaly na ten faktor, který sledujeme, a ne aby to převrstveno zátěží našeho nešetrného přístupu.“

„Z podstaty věci mají badatelé přístup ke zvířatům mnohem lepší, než vidíme v chovech hospodářských zvířat. Tam vidím odstup a nezájem, v jakých podmínkách jsou zvířata chována. Důležité je získat z nich onu biomasu, a za jakých podmínek se tak děje, je jakoby odsunuto na druhou kolej,“ shrnul František Sedláček.