Do vězení ve 13? Průměrná hranice, míní Vesecká. Advokátka: Trestáme děti, kterým neumíme pomoci

Paní poslankyně, vy prosazujete, aby se hranice trestní odpovědnosti snížila. Souhlasíte i s tím, aby se snížila tak, jak navrhuje ministr Tejc, tedy na třináct let?

Renata Vesecká (za Motoristy): Co se týká věku, tak se domnívám, že by ještě mohla být vedena diskuse. Každopádně jsem ale zastáncem a příznivcem snížení věku trestní odpovědnosti.

Čtěte také

Josef Baxa: Trestní odpovědnost už od 13? To je máme na doživotí zavřít mezi dospělé vrahy?

Hranice trestní odpovědnosti třináct let je, řekla bych, takovou průměrnou hranicí, když bychom se dívali do států okolo České republiky. Některé mají dvanáct let, některé mají dokonce deset let, jiné mají čtrnáct let. Otázka vyspělosti současné generace určitě odpovídá možnostem snížení právě na třináct let.

Paní Naskosová, proč jste proti jakémukoliv snižování trestní odpovědnosti?

Petra Naskosová: Protože k tomu není důvod. Za prvé máme již dnes zákonem možnost ukládat opatření dětem, které spáchají čin jinak trestný, to znamená dětem od dvanácti do patnácti let.

Za druhé máme výzkumy doktorky Jany Hulmákové z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, které říkají, že nenarůstá závažnost násilné kriminality nebo brutality.

Čtěte také

„Ve třinácti každý ví, že se nevraždí.“ Ochranná výchova podle Tejce na nejzávažnější činy nestačí

A především máme zahraniční studie, které říkají, že žádné snižování pod patnáct let nepomáhá v tom, že by se snížil počet činů jinak trestných, které děti můžou páchat a páchají.

Dánská studie říká, že hranice trestní odpovědnosti, která byla v Dánsku snížena na čtrnáct let, nefunguje. Naopak dochází ke zvýšení recidivy, protože děti jsou ve styku s trestní justicí příliš brzo.

A konečně máme i názory neurobiologů, kteří říkají, že dětský mozek není schopen ovládat se tak jako dospělý.

To znamená, že snížení trestní hranice je pouze trestání dětí. Ony jsou schopny rozlišit, co je správné a co ne, to zvládnou už šestileté děti – ale nejsou schopny fungovat tak, aby byly schopny ovládat své jednání. 

Podstata trestu

Paní poslankyně, o co opíráte svoje přesvědčení, že hranici trestní odpovědnosti, přinejmenším v případě nejzávažnějších trestných násilných činů, je potřeba snížit?

Vesecká: Řekla bych, že je několik okolností. Asi bych to uvedla tím, že se vždy říká, co právník, to různý názor – a sejdou se tři právníci a je pět různých právních názorů. Musím říct, že to samé platí i pro psychiatrii a psychologii.

Já bych se naopak mohla zase opřít o názory psychologů, že děti ve věku třinácti, dokonce dvanácti let, jsou skutečně způsobilé rozlišit a vnímat podstatu trestu. A to je právě ta druhá okolnost, podstata trestu.

Čtěte také

Rodič ve vězení? Trpí hlavně děti, které opravdu za nic nemůžou, říká koordinátorka vězeňského společenství

To, co říkala paní kolegyně, je v podstatě popírání smyslu trestu. Trest jako takový má několik funkcí. Je tu funkce výchovná, ta je velice zásadní právě mladistvých pachatelů. 

Vedle toho je důležitá funkce represivní, to znamená i ochrana společnosti. Hovoříme o závažných trestných činech. Hovoříme o znásilnění, vydírání, vraždách. Otázka ochrany společnosti je velice důležitá.

A třetí otázka, která je zodpovězena právě tou podstatou trestu, je ta, která souvisí s prevencí. Každý trest působí i do okolního vnímání a je to takový zvednutý prst pro prevenci v rámci páchání trestné činnosti nejen ze strany toho konkrétního pachatele, ale i dalších možných pachatelů.

Pomoc dětem?

Paní Naskosová, nepomohlo by snížení věkové hranice trestní odpovědnosti přinejmenším v případech těch nejzávažnějších trestných činů tomu, aby další potenciální pachatele od takového jednání odrazovalo?

Naskosová: Já vycházím z dat. Nevycházím pouze ze svého názoru, ale vycházím z tvrdých dat. A ta říkají, že ne.

Data Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, z těch vycházíte?

Naskosová: Ano, přesně tak. Jsou to data paní doktorky Hulmákové, která se tomuto tématu opakovaně věnuje. A data jsou i zahraniční.

Pokud paní kolegyně říkala, že v Evropě jsou i nižší věkové hranice, to je pravda. Nicméně třeba ve Skotsku nebo i v Británii, kde je hranice nižší, naopak sílí hlasy k tomu, aby byla zvednuta na patnáct let. Což je mimochodem i doporučení třeba Výboru pro práva dítěte OSN, který říká, ať se to za žádných okolností nesnižuje pod hranici patnácti let.

Čtěte také

Klíč k výchově dítěte? Přistupovat k němu pozitivně a postupně se stahovat, radí dětský psycholog Václav Mertin

Co se týče trestu, pojďme si prosím říct, že děti, které páchají činy jinak trestné, a to ty nejzávažnější, jsou děti, které mají nějaké problémy. Ať už to jsou problémy ve smyslu duševních poruch nebo nějakého přizpůsobení se, maladaptace a podobně.

To znamená, že trestáme děti, kterým neumíme pomoci. Namísto toho, aby fungovala prevence, zachycení problémů dětí, diagnostika dětí a léčení, tak okamžitě přistupujeme k represi. To znamená, že stát nám říká: Nebudeme dětem pomáhat, budeme je rovnou trestat.

A znovu se vracím k trestu. My už nyní přece můžeme děti, které páchají jinak trestné činy, zařadit do například výchovných ústavů, a především jim ukládat opatření, jako jsou ochranná výchova a ochranné léčení.

Ale ten nejzávažnější problém, jeden z hlavních důvodů, proč bych nesnižovala hranici, je, že nemáme kapacity pro to dětem pomoci. Neexistuje dostatečný počet dětských psychiatrů, neexistuje dostatek programů pro to, aby mohly být dětem ukládány různé povinnosti a podobně.

Z výzkumu doktorky Hulmákové je zcela jasné, že proti snížení trestní odpovědnosti stojí sama justice. 83 procent soudců je proti, 71 procent probačních úředníků a 70 procent státních zástupců. Výzkumy nám říkají: Nedělejte to, zaměřme se na prevenci a pomoc dětem.

Je třináct let skutečně věk, kdy už má dítě nést trestní odpovědnost? A co by taková změna znamenala? Poslechněte si celou diskusi v audiu na začátku článku.