Do Česka míří dva nové léky. Monoklonální protilátky jsou určené pro nemocné s rizikem těžkého covidu-19

3. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Laboratoř

Ministerstvo zdravotnictví povolilo užití přípravků dvou přípravků na bázi monoklonálních protilátek od dvou firem. Lék od firmy Eli Lilly už minulý týden dostali první pacienti. A na rok povolilo ministerstvo také podávání přípravku od firmy Regeneron. První dávky by měli dorazit tento měsíc. Na jakém principu fungují, vysvětlí reportáž Štěpána Sedláčka.

Monoklonální protilátky jsou uměle vyrobené proteiny, které se navážou na virus a zabrání mu, aby se vázal na buňky. Tím omezí jeho další množení v těle. Musí se pečlivě indikovat a jsou určeny pro nemocné, u kterých je vysoké riziko těžkého průběhu onemocnění covid-19. To jsou například pacienti s vysokou nadváhou, lidé po transplantaci nebo s onkologickým onemocněním, cukrovkou prvního typu a další ohrožené skupiny.

Čtěte také

Podle přednosty Kliniky infekčních nemocí 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice v Praze profesora Michala Holuba se tyto protilátky ale musejí podávat v rané fázi nemoci a fungují podobně jako rekonvalescentní plazma od dárců.

„Monoklonální protilátky jsou asi o třetinu účinnější. Když se plazma s vysokou koncentrací protilátek podá včas během prvních třech dnů klinického průběhu onemocnění, tak to riziko kritického průběhu a potřeby umělé plicní ventilace je sníženo o 50 procent. V případě, že se včas a správně podají monoklonální protilátky, se toto riziko sníží o 75 procent,“ podotýká profesor Holub.

Podání monoklonálních protilátek je složitější než očkování a navíc se s tím pojí administrativa, která hodně padá na lékaře.
Michal Holub

A dodává, že ve srovnání s plazmou, u které plná dávka stojí 6600 korun, ale bude dávka monoklonálních protilátek zřejmě několikanásobně dražší. Protilátky se také podávají ambulantně formou infuze. Pokud se budou podávat ve větším množství, můžou klást velké nároky na nemocnice.

Čtěte také

„Je to složitější než očkování. Nejdříve musíme pečlivě vyselektovat vhodného pacienta. Potom je třeba zavést nitrožilní kanylu a opatrně podat monoklonální protilátku. To trvá asi hodinu. Pacient pak musí čekat další hodinu po podání, jestli u něj nedojde k nějaké závažné alergické reakci. A k tomu se pojí administrativa, která v Česku hodně padá na lékaře. To je velmi odlišné oproti USA a západoevropským zemím, kde je administrativní podpora na úplně jiné úrovni,“ shrnuje Holub.

Nové infuzní centrum

Ústřední vojenská nemocnice v Praze plánuje otevřít infuzní centrum pro podávání monoklonálních protilátek na začátku příštího týdne. Vyčlení na to jednoho lékaře a dvě sestry.

Čtěte také

„Chci upozornit, že budovat infuzní centra v situaci, kdy jsou nemocnice přetížené péčí o akutní pacienty a k tomu mají povinnosti s očkováním, přidává další věc, která bude ten napjatý zdravotnický systém dál přetěžovat. Já nechci, aby to vyznělo skepticky. My samozřejmě uděláme to nejlepší, co můžeme pro naše pacienty. Ale je třeba si uvědomit, že ty síly jsou omezené a přetížení zdravotního systému je obrovské.“

Možnou slabinou pro tyto přípravky můžou do budoucna představovat nové mutace koronaviru. „Ta monoklonální protilátka bamlanivimab (pozn. red. přípravek od Eli Lilly) atakuje jenom jedno konkrétní místo na povrchu viru. Pokud se mutací změní, tak se projeví buď sníženou účinností, nebo dokonce účinností nulovou. Ale abych všechny uklidnil, zatím k tomu nedošlo,“ upozorňuje profesor Holub s tím, že v současné době je ve vývoji dalších asi 75 monoklonálních protilátek.

„Pokud by došlo k situaci, že se objeví nějaké rezistentní mutanty, tak pak by se podával takzvaný koktejl monoklonálních protilátek, který by se zvolil podle konkrétní situace. Ale to hodně předbíháme. Ta situace ještě nenastala.“

Zatím nejsou tablety

Problém je, že lékaři zatím nemají účinné antivirotikum, které by šlo podávat pacientům ve formě tablet, a tak spolehlivěji předcházet kritickým stavům. V těch pak pacientům lékaři často pomáhají protizánětlivými léky, jako je kortikosteroid dexametazon a oxygenací.

Jediný antivirotický lék schválený na covid-19 je remdesivir od společnosti Gilead Sciences. Tento relativně drahý lék původně vyvinutý pro léčbu hepatitidy C se také podává infuzí a osvědčil se jen do jisté míry.

Světová zdravotnická organizace ho nedoporučila proti covidu-19 používat s poukazem na chybějící důkazy, že by zvyšoval šance na přežití pacientů. Podle profesora Holuba se ale v některých případech osvědčil a nadále ho pacientům dávají.

Čtěte také

„Pokud vybereme vhodného pacienta a podáme mu remdesivir včas, tak ten lék je někdy až zázračně účinný. Jenomže řada pacientů přichází relativně pozdě ve chvíli, kdy začnou být dušní, tedy nějaký sedmy až devátý den trvání onemocnění. Tam už ten remdesivir účinný nebývá. Pro nás je optimální pacient, který přijde v lehčím stavu, kdy je horečnatý, což znamená, že se v něm množí virus. U takového pacienta remdesivir velice často krásně zabere. Ten pacient nepřejde do kritického stavu a dokonce ho můžeme dříve pustit domů,“ vysvětluje profesor Holub.

A dodává, že lékaři stále čekají na antivirotikum, které bude vyvinuté přímo proti koronaviru. Spolu s profesorem Janem Konvalinkou z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd sdílí překvapení, že se podařilo velice rychle vyvinout účinné vakcíny, ale virostatika zatím ne.

Když pacient leží v těžkém stavu na JIP, tak už mu virostatika nepomohou, protože ho zabíjí zánětlivý proces, nikoliv virus.
Jan Konvalinka

„Problém u koronaviru je, že virostatika z principu věci musíme nasadit co nejdřív. Když pacient leží v těžkém stavu na JIPce, tak už mu mnoho nepomohou, protože tam ho zabíjí zánětlivý proces, nikoliv virus. Pokud máme ta virostatika podávat do žíly jako remdesivir nebo monoklonální protilátky, tak to lze těžko dělat v počátečním stadiu. To, co potřebujeme, je orálně dostupné virostatikum,“ uvedl profesor Konvalinka na únorovém diskuzním panelu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. 

Čtěte také

Naději teď podle něj vzbuzuje například experimentální lék s názvem molnupiravir.

„Je orálně dostupný, takže tady máme pilulku. Jeho výsledky na zvířatech vypadaly velmi dobře a zdá se, že brání přenosu infekce. Takže by to mohl být velmi zajímavý protiepidemický lék. V tuto chvíli je firma Merck ve druhém a současně třetím stadiu klinického testování. Během března bychom mohli znát výsledky,“ dodává Konvalinka.

Spustit audio

Související