Dítě si nechala vzít, protože zrovna natáčela svůj první film. Osudové ženy: Drahomíra Vihanová

29. červenec 2023

Když v roce 2012 natočil Miroslav Janek filmový portrét režisérky Drahomíry Vihanové, dostal název, který přesně vystihuje její povahu: Umanutá. Potvrzuje to i host pořadu režisérka Jana Hádková.

Vihanová se narodila v roce 1930 v Moravském Krumlově. Její rodiče se brzy rozvedli a Drahomíra vyrůstala u svých prarodičů ve mlýně. Celoživotně to zkomplikovalo její vztah s matkou, která vedla hudební školu v Brně a na dceru proto neměla příliš času.

Režisérka později vysvětlovala, jak matka ovlivnila její vztah k mužům „tím, že byla schopná odejít z manželství za rok a půl po svatbě, i tím, že se pak u nás v rodině tradovalo, že chlapi nejsou potřeba, že jsou jenom na obtíž.“

Klavíristka z vás nebude

Drahomíra, kterou blízcí přátelé oslovovali Vladěna, chtěla studovat klavír. Rodiče s tím nesouhlasili, a tak nejprve odmaturovala na gymnáziu, a teprve pak se přihlásila na konzervatoř. Ve studiu chtěla pokračovat dál, ale přestože trénovala mnoho hodin denně, profesor František Rauch ji do své třídy na HAMU nepřijal.

S odmítnutím se sice vyrovnávala obtížně, ale o profesoru Rauchovi později dokonce natočila film Variace na téma „hledání tvaru“. Hudbě pak ve svých filmech věnovala velkou pozornost. Ještě v Brně vystudovala hudební vědu a estetiku a přihlásila se na pražskou FAMU. V té době už měla za sebou první manželství. Středobodem jejího života se stal film.

Hrané filmy točit nesměla

Obor režie hraného filmu a střih absolvovala v roce 1965. Asistovala Otakaru Vávrovi při natáčení filmu Romance pro křídlovku a v roce 1969 režírovala svůj první celovečerní film Zabitá neděle. Ten vzápětí skončil na 20 let v trezoru.

Vihanová, která se v dalších desetiletích věnovala dokumentární tvorbě, svůj další hraný film Pevnost uvedla do kin až v roce 1994. O šest let později pak natočila třetí, Zprávu o putování studentů Petra a Jakuba.

Jako Olmerová

Dokumentárních filmů má na kontě mnohem víc a je považována za jednu z nejvýznamnějších dokumentaristek u nás. Zmiňme například filmy Dukovany – vroucí kotel, o obyvatelích vesnice u jaderné elektrárny nebo Proměny přítelkyně Evy, portrét zpěvačky Evy Olmerové, známé svým mimořádným talentem i bohémským životem.

Vihanová měla ve zvyku trávit s osobami, s nimiž natáčela, spoustu času. V případě Olmerové částečně přijala i její životní styl. Později přiznala, že byla jen krok od nástupu na protialkoholní léčbu.    

Film na prvním místě

I další dvě manželství Vihanové dopadla rozvodem. Přesto si především svého druhého muže, Karla Jonáše, který se živil jako pomocný režisér, celý život vážila. Všechna manželství zůstala bezdětná. V roce 1969 sice Vihanová přišla do jiného stavu, ale zrovna natáčela svůj první film a dítě si nechala vzít.

V pozdějších letech se starala o svou matku, ale i v tomto případě se dostávala do konfliktu mezi prací a osobním životem. Později si vyčítala, že matce nevěnovala více času. Od 80. let učila střih na FAMU (kromě francouzštiny se po padesátce naučila ještě německy, aby mohla přednášet zahraničním studentům). Svůj volný čas nejraději trávila na chalupě v Deštném v Orlických horách, kam v trabantu vozila i své kocoury. Zemřela dva týdny před Vánoci v roce 2017.

autor: Radek Brož
Spustit audio

Související