Dílo mnicha Vavřince
Mnich Vavřinec nezní jako příliš dobré umělecké jméno. Nevzbuzuje očekávání velkých děl, ale spíše navádí k představám jakéhosi provinčního umění. Pokud ovšem vrátíme mnicha Vavřince jeho původnímu jazyku, vstoupí na scénu Lorenzo Monaco a mnohá očekávání se promění.
Lorenzo Monaco působil ve Florencii na přelomu 14. a 15. století. Svého oficiálního jména Pierro di Giovanni se vzdal po vstupu do kláštera, kde iluminoval rukopisy a tvořil deskové oltářní obrazy. Při převodu sbírek z Konopiště se v seznamech majetku Národní galerie objevilo také Oplakávání Krista. Dílo, kterému jsme zasvětili s Petrem Přibylem, kurátorem sbírek starého italského umění, poslední zastavení v prvním patře Šternberského paláce.
Jak František Ferdinand ke jménu d´Este přišel
Oplakávání Krista Lorenza Monaca se do majetku Národní galerie dostalo ze sbírek Františka Ferdinanda d´Este z Konopiště. Stejným původem se mohou pochlubit i další oltáříky představované v prvním patře Šternberského paláce.
Základ této sbírky pochází z majetku vévodské rodiny Este v Modeně, respektive vládnoucích příslušníků rodiny Habsburk-Este, která řadu středověkých památek získala odkazem markýze Tommasa degli Obizzi. Po smrti posledního modenského vládce Františka V. se stal dědicem rodinného majetku František Ferdinand Rakouský, který přijal rodinné příjmení d’Este.
I když dnes můžeme o této historické kolekci hovořit jako o projevu výrazného italského vlastenectví, přesto nakonec opustila zemi i se jménem rodiny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
