Digitální hry u nás hraje téměř 60 procent populace. Je tu i vědní obor, který zkoumá historii her

I když se na rozdíl od filmového či hudebního průmyslu o tom herním ve veřejném prostoru tolik nemluví, rozhodně za nimi nezaostává. Právě naopak.

Některé hry mají daleko větší rozpočet než průměrný hollywoodský film. A úměrně tomu také vydělávají. Nejúspěšnějších herních sérií se prodá i 300 milionů kopií.

Čtěte také

Skrýše jsou kromě hřbitovů všude, i ve vesmíru. Chci jich najít padesát tisíc, říká geocacher

Na žebříčcích nejpopulárnějších her mají své čestné místo i ty s historickou tematikou. Jen zlomek z nich však přistupuje k historii vážně.

Za tvorbou her opírajících se o historické bádání stojí odborníci i univerzity. Vzdělávání za pomoci digitální hry může poskytnout hráči, ať už je jím zvídavý student či zvědavý dospělý, zcela originální zážitek, který v jiných médiích nenajde. Vyplývá z principu hry samotné. Není jen konzumentem, ale aktivním aktérem děje.

Historická herní studia

Digitální hry dnes mají dokonce svůj vlastní vědní obor, historická herní studia. Ty zkoumají, jak je historie zobrazena ve hrách, ale i historii her samotných, kdy vznikly a kdo je vytvořil.

Kromě toho se vědci zabývají také tvořením edukativních her, tedy takových, které mohou vzdělávat v dějepise.

Čtěte také

Rodiče se o internetu nechtějí dozvídat víc. Své děti nechápou a raději jim ho zakazují, říká metodik kybernetické bezpečnosti Kolouch

Vývoji vzdělávacích her se věnuje například studio Charles Games, které působí při Karlově univerzitě. Vytvořilo třeba hru „Atentát 1942“, která nenechá už podle názvu nikoho na pochybách, o co v ní jde, tedy o pozadí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

I hra „Vlak do Sachsenhausenu“ čerpá z tematiky protektorátu a 2. světové války. Podle vývojářů „přibližuje dramatické události spojené s uzavřením vysokých škol 17. listopadu 1939 a sleduje osudy studenta medicíny během demonstrace proti nacistickému režimu, pohřbu Jana Opletala, zatýkání na vysokoškolských kolejích, internaci v Ruzyni a transportu do koncentračního tábora Sachsenhausen.“

Může hraní takových her děti skutečně vzdělávat v oblasti historie? Jak to v praxi funguje? A co si o tom myslí pedagogové? Odpoví hosté: herní historik Jan Kremer, herní vývojář Ondřej Trhoň, ředitelka jihlavské ScioŠkoly Radka Matějíčková.