Dialýza je dar z nebes, ale já chtěl sportovat. Za ledvinu Ivušku jsem dodneška vděčný, říká trenér Mejstřík

K transplantaci došlo kvůli genetickému onemocnění ledvin, s nímž zápasila polovina rodiny.

Čtěte také

Dva Karly spojila Jitka. Darovaná ledvina slouží už 8 let, bilancují dárce s příjemcem

„V sedmi letech mi identifikovali nadprůměrně vysoký krevní tlak. A protože jsme měli nemoc v rodině, tak moje cesta vedla do IKEMu,“ popisuje Mejstřík. „Tam mi z krve zjistili vrozenou vadu ledvin a od té doby se čekalo, kdy dosáhnu stoprocentní nefunkčnosti ledvin.“

Obtíže se projevily o 11 let později. Jako mladému pacientovi mu lékaři předpovídali vysokou šanci na rychlé nalezení vhodného dárce. Na transplantaci ale čekal pět let.

„Dialýza je v takovém stavu dar z nebes. Ale já jsem se trošku vzpříčil osudu, který mi chirurg napsal, a řekl jsem, že shunt našít nechci, jestli je nějaká jiná možnost,“ vzpomíná. „Můj strážný anděl Iva Brůžková, která se o mě stará, řekla, že existuje ještě jedna varianta, ale teprvese  zavádí a musel bych projít nějakými vyšetřeními, jestli jsem vůbec vhodný kandidát na peritoneální dialýzu.“

Čtěte také

Proč bychom si měli ledviny hýčkat stejně jako srdce nebo mozek? A jaké etické otázky jsou spojené s transplantací?

Ta na rozdíl od klasické dialýzy nevyžaduje napojení na cévní soustavu, ale přes vývod v břiše umožňuje pacientovi pumpovat speciální roztoky do dutiny břišní a stejným způsobem odvádět toxiny, které ledviny přefiltrovat nezvládnou.

„Denně se jedná o litry, takže mi spadla brada, když každý měsíc přijela dodávka a ten člověk mi naplnil jeden pokoj těmito roztoky, kterými jsem se dializoval,“ konstatuje Mejstřík.

„Fantastická věc, která by s hemodialýzou vůbec nešla, bylo, že ta firma funguje po celém světě. Takže mi stačilo zavolat do jejich call centra, říct, kdy budu kde, a oni mi do hotelu přivezli dialyzační roztoky. Já jsem si s sebou vozil jenom ten přístroj. To mi dalo svobodu, že jsem mohl cestovat a zažívat ty krásné chvíle se sportem.“

Transplantace ledviny Ivušky

Transplantace se dočkal po pěti letech. V relativně krátkém časovém úseku ji zažil hned dvakrát – první ledvinu se totiž ani po dvouměsíční léčbě nepodařilo zaktivovat a musela být vyjmuta.

Čtěte také

Pacienti se selháním ledvin by měli být transplantováni dřív, než je dialýza vůbec nutná, vysvětluje nefroložka z IKEMu

„Dodneška, když si někdo z doktorů přečte moji zprávu, tak obdivně pokýve hlavou a vždycky řekne: vy jste si teda zažil pěkný věci,“ podotýká Mejstřík.

Hospitalizaci doprovázela karanténa kvůli oslabené imunitě, obnovení dialýzy, pravidelné přešívání cévního vstupu a vysílení těla i duše.

„Dva a půl měsíce zkoušeli doktoři, co se dalo, ale ledvina mi nebyla souzena,“ říká Mejstřík. „Štěstí v neštěstí bylo, že jsem nemusel na dialýzu na dlouho, protože jsem dostal Ivušku, kterou mám dodneška.“

Speciální režim musí dodržovat i nadále. O transplantované orgány je potřeba se velmi pečlivě starat, aby nedošlo k jejich poškození či nezvyklé reakci. Ani u plně funkční transplantované ledviny totiž není vyloučený její kolaps znovu vedoucí k dialýze.

Čtěte také

iROZHLAS

Prasečí ledvina vydržela v lidském těle 271 dní. ‚Úžasná zpráva kvůli přemostění,‘ tvrdí Froněk

„Musel jsem se naučit sport dělat tak, aby se ledvině nic nestalo. Nesmím dostat žádný úder do břicha, nesmím na sluníčko, nesmím jíst některé věci kvůli imunosupresi,“ uzavírá Mejstřík. „Stoprocentně v bojových sportech nevím o nikom, kdo by toto podstoupil, a nebudu říkat, že to je všechno úplně bezpečné, ale člověku, který si sáhne na dno, život chutná trošku jinak. Každá vteřina života je zázrak a je třeba se k tomu tak chovat.“

Poslechněte si celý rozhovor. Ptá se Renata Kalenská.