Dezintegrace pravice

A proč nedošlo - a podle mého názoru ani nedojde - k oné postulované integraci? Inu proto, že každý šéf svého politického subjektu byl a je přesvědčen, že integrovat se mají všichni ostatní právě kolem jeho strany nebo straničky a protože si to mysleli všichni šéfové, tak nikdy k integraci nedošlo, protože to by se býval někdo musel vzdát svého výsadního postavení. Navíc - nevím, čím to je, snad tím, že voliči jsou potom mírně dezorientováni - ale všechny integrované subjekty mají postupem času méně a méně voličů, až nakonec vypadnou ze sněmovny. A kdo u nás zatím ze sněmovny vypadl, už se tam nikdy nevrátil. Vzpomeňme jen na případ Unie svobody-Demokratické unie. Ale platí to samozřejmě pro strany jakékoli politické orientace.

A nyní k té dezintegraci. Nemyslím si - zejména ne po eurovolbách - že by nově vzniklé eurofobní strany nějak významně ohrozily volební zisky ODS. Ať už se jedná o Machovy Svobodné občany, mírně eurofobní Havlíkovu stranu Občané.cz,, či mohutně eurofobní Železného Libertas, natožpak Bobošíkové Suverenitu, účastní-li se ta vůbec domácích voleb. Eurofobové mohou volební zisky ODS snížit, ale nijak významně. Občanským demokratům možná v současné době absurdně prospívá, že jsou v důležité otázce vztahu k Evropské unii velmi nejednotní, i když je to vlastně smutným obrazem disciplinovaného stranictví: nejdřív byli skoro všichni - hovořím o zákonodárcích - proti, protože proti byl jejich guru, Václav Klaus. Topolánek to částečně změnil, takže většina zákonodárců Občanských demokratů je teď proevropská. Topolánek sám je ovšem ve vztahu k Evropské unii obrazem své strany: vyzývá k ratifikaci Lisabonské smlouvy, ale zároveň říká, že Lisabonská smlouva je mrtvá.

Občanští demokraté jsou tak možná pro mnoho pravicových voličů dnes ještě přijatelnější, než dřív. Dřív byli vysloveně protievropští, kdežto dnes jsou takoví i takoví. Takže je mohou, nebo mohli volit s mírným alibismem jak proevropští pravicoví voliči, tak protievropští. I když - vedl-li Občanské demokraty do Evropského parlamentu Jan Zahradil, bylo zřejmé, jaký vztah k Evropské unii budou europoslanci ODS zastávat. Nehledě k jejich, dosud zřejmě neuskutečněnému svazku s britskými a polskými konzervativci.

Takže na rozdíl od monopolu ODS před rokem, máme na pravici několik stran: eurofoby, kteří se všichni odštěpili od ODS ale ti - jak ukázaly eurovolby - mají pramalou naději se dostat do české Poslanecké sněmovny, notabene bude-li, jako že bude, větší volební účast, než při eurovolbách. Pak je tady Občanská demokratická strana se svým mohutným voličským potenciálem, protievropská i proevropská, zavedená a pravicovými voliči masově podporovaná strana. Ale přibyl další pravicový subjekt a ten by mohl být a politologicky by dokonce měl být konkurentem ODS: TOP 09. A ten by mohl skutečně Občanské demokraty oslabit.

Proč by mohl a měl být konkurentem ODS a proč by mohl Občanské demokraty oslabit? Podotýkám, že vůbec neberu v úvahu příznivé agenturní průzkumy. Jedná se nicméně o pravicovou stranu se všemi patřičnými náležitostmi, podporovanou navíc charizmatickou osobností - Karlem Schwarzenbergem, což není zanedbatelné. Jedná se o stranu orientovanou ovšem proevropsky a - jak říká Martin Weiss v Lidových novinách - hlásící se i ke starosti o globální oteplování. A nyní cituji, hodlá být přitažlivá pro ty voliče, pro něž zůstane ODS navždy nakažená klausismem, konec citátu. Petr Gandalovič a Ivan Langer ovšem říkají v témže listě neméně pravdivě, že reakce respondentů jsou spíše zájmem o novou stranu, ale ve finále že ODS neohrozí. I když je jí blízko. O Kalouskovi se dokonce říká, že TOP 09 pro něho může být jen jakýmsi předstupněm jeho splynutí s ODS. Ale - i když je Kalousek možná ODS ideologicky blízko, proč by svůj TOP opouštěl, bude-li se mu dařit?

Politologické teorie však mohou být příliš akademické a možná, že bude rozhodovat zvyk volit tu stranu, kterou jsou pravicoví voliči zvyklí volit a ne nějakou stranu novou, i když ta je zatím prosta rozporů a je - zatím - zajímavá právě tím, že je nová.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .