Dezinformace v socialistickém Československu? Pomluvy, provokace a lhaní
Lež, která v sobě obsahuje zrnko pravdy. Sice to pravda není, ale být by vlastně mohla. Dezinformace. V dnešní digitální době je někdy náročné se v záplavě informací vyznat. Jak se ale hoaxy, fake news a dezinformace šířily v dobách socialismu? Jak důležitým nástrojem tehdejší propagandy byly? A kdo byli profesionální lháři, kteří dezinformace vymýšleli?
Šíření dezinformací za účelem ovlivňování veřejného mínění patřilo k metodám práce československé rozvědky. Tak zvaná aktivní opatření využívala nejrůznějších prostředků od šíření pomluv, rozesílání falešných dopisů, provádění nejrůznějších provokací nebo naopak zamlčování důležitých informací. V praxi 1. Správy Ministerstva vnitra se objevila už ve druhé polovině 50. let a fungovala v té době ve spolupráci se sovětskou rozvědkou.
Čtěte také
V roce 1964, společně se Sověty, zorganizovala Státní bezpečnost jednu ze svých nejúspěšnějších akcí. Šlo o operaci s krycím názvem „Neptun“. Její podstatou byla mystifikace veřejnosti.
Příležitost k zinscenování „senzačního nálezu“ beden s tajnými dokumenty o nacistických zločinech se naskytla, když redaktoři oblíbeného televizního magazínu Zvědavá kamera zkoušeli prozkoumat Čertovo a Černé jezero na Šumavě. Jedním z potápěčů Svazu pro spolupráci s armádou, které si televize najala, byl totiž major Bittman, zástupce náčelníka dezinformačního oddělení, který situace šikovně využil.
Hlasatelé s německým přízvukem
Po svojí emigraci v roce 1968 se pak ale paradoxně zasloužil o rozkrytí pozadí celé operace, když se na amerických univerzitách vyprofiloval jako odborník na problematiku dezinformací a propagandy, o kterých pak přednášel a psal knihy.
Čtěte také
Situace se poněkud změnila kolem roku 1968, kdy spolupráce se sovětskými zpravodajskými službami v podstatě končí a Československo se naopak proměnilo v cílovou oblast činnosti sovětské rozvědky. Například pirátské vysílání stanice Vltava bylo možné zachytit v éteru už od prvního dne okupace v srpnu 1968.
Práce na vysílání nejznámější rozhlasové stanice okupantů začaly již v červenci 1968, kdy byli pro práci v redakci získáváni první českoslovenští občané. Nepodařilo se však najít kvalitní hlasatele a špatná čeština a slovenština, často se silným německým přízvukem, vyvolávala u československých obyvatel reminiscence na nacistickou okupaci. A podobně negativně lidé vnímali také jakousi tištěnou podobu propagandy na stránkách časopisu Zprávy.
Jaké informace v 80. letech československý režim naopak zamlčoval nebo je účelově měnil? Jak to bylo ve skutečnosti se sestřelením jihokorejského letadla KAL 007? Jak dlouho se snažili ve východním bloku tajit výbuch Černobylské jaderné elektrárny? A podařilo se občany přesvědčit, že virus HIV unikl z amerických laboratoří? Poslechněte si Téma Plus.
Související
-
Za železnou oponu utíkali i ti, kteří ji hlídali
Železná opona, to nebyla jen minová pole, uhrabaná písková pole, drátěné ploty s vysokým napětím a signalizací. Železnou oponu tvořili lidé, příslušníci Pohraniční stráže.
-
Stovky mrtvých pohraničníků jsou jen mýty. Většinou šlo o sebevraždy nebo nehody
Stovky mladých mužů umíraly v letech nesvobody na československých hranicích. Jen zlomek úmrtí souvisí s tím, že by strážci hranic aktivně zasahovali proti „narušiteli“.
-
Karel Zbytek udal, koho mohl. Jen pro peníze
Českých špionů, kteří se dostali do světových encyklopedií, není moc. Nečekejte Jamese Bonda. Na rozložení britské špionáže v Československu nepotřebujete drahá auta.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.