Dětství na větvi aneb Jak vyrůstá nártouní mládě

15. duben 2015
Mládě nártouna

Pokud si dovedete představit zvíře velikosti menšího hrnku na čaj s dlouhým krysím ocasem zakončeným štětičkou, tenkýma nohama s drobnými prsty, na nichž klouby působí jako zvláštní bambulky, s velkou hlavou opatřenou obrovskýma očima a průsvitnýma blanitýma ušima, jež může tento podivný živočich téměř libovolně složit a zase rozložit, pak jste si právě představili dospělého nártouna filipínského.

Těm co se takový obraz utvořit nepovedlo, a ani se jim nedivím, nezbude nic jiného než zapátrat v přírodovědných knihách či se podívat na stránky našeho projektu (www.tarsiusprojector.org). A ještě méně představitelné je, že se popsanému podivnému zvířeti narodí malý nártoun.

Na Filipíny jsme přijeli po skončení období páření nártounů, a tak při odchytu zvířat za účelem připevnění vysílačky konstatoval Carlito Pizzaras (místní "tatrsier man" - nártouní muž), že samice jsou těhotné. Nártouní samice nemají během roku příliš času nazbyt. Březost u nich trvá šest měsíců a výchova mláděte podle současného stavu poznání podobnou dobu. A sotva je tedy mladý nártoun schopen lovit a může se od matky odpojit, je tu nové období páření. A tak se "životní styl" samců a samic tohoto malého primáta výrazně liší. Naší výpravě se podařil odchyt a sledování jedné samice ještě v době, než porodila mládě. O dnech, které následovaly, bychom vás rádi informovali v dalších řádcích. Ale ještě před tím, než vás seznámíme s výsledky našeho pozorování, si dovolíme krátkou odbočku.

Nártouni - samice s mládětem

Vzhledem k tomu, že nártouni jsou noční tvorové (o čemž vypovídá též velikost jejich očí a uší), je během dne jejich aktivita zpravidla minimální. Těsně nad ránem najdou ve svém teritoriu vhodný stromek a na něm se "uvelebí" v pozici klubíčka s hlavou zpravidla přivrácenou ke kmínku a prsty pevně obemknutými kolem rostliny. Nutno dodat, že člověku, ačkoliv je také tak trochu primát, tato poloha nepřipadá pohodlná ani přinejmenším. Pokud nejsou dramaticky vyrušeni či zahnáni deštěm na pohodlnější místo, vydrží na jednom stromku celý den. Pravdou však je, že je v pralese přes den opravdu živo, a tak co chvíli otevřou obrovité oči (občas i roztáhnou srolované uši) a rozvážně pátrají po původci vyrušení. Jakmile jej naleznou, významně (s rozespalým výrazem sovy) zhodnotí, jestli už nastal čas k přesunu. Pokud nebezpečí přetrvává, až překvapivě pomalu si vyhlédnou únikovou cestu. Ačkoliv by se minulé řádky mohli zdát pohrdavé a vyvolat dojem nártouna jako laxního zvířete, akce, která následuje po "vyčkávací proceduře" je velmi rychlá. Během několika skoků zmizí pozorovateli z dohledu. Vyhledávání spacího místa je velmi důležité v počátku pozorování, na seznámení pozorovatele se zvířetem a obráceně. Pokud byste na spací místo dorazili až za soumraku, může se vám stát, že nártoun už bude příliš čilý, a tak velmi rychle zmizí, či si od vás nechá alespoň dostatečný odstup.

Pravidelné pobývaní v blízkosti sledované samici dokázalo, že nejsme nebezpeční. Již několik dní před porodem jsme sledovali, že se během dne pohybovala výrazně méně a nevykonávala své oblíbené rituály - jako například večerní zpěvy na vysoko položeném suťovisku, kam se dřív odebírala mezi 6-7 hodinou večerní. Zůstávala spíš schovaná uprostřed svého areálu a pohybovala se daleko pomaleji než dříve, což bylo při pohledu na velikost jejího břicha pochopitelné. Při každém dotázání Carlita na přibližný datum porodu se nám vždy dostávalo podivných odpovědí. Většinou jsme slyšeli: "Možná až bude měsíc v půli či úplňku," načež se Carlito zamyšleně podíval do kalendáře visícího na stanici, na němž kromě velkých čísel jsou ve velkém zobrazeny i fáze měsíce.

Dosud jsme úplně nepochopili, jak přesně souvisí fáze měsíce s chováním nártounů a ostatních zvířat. Podle místních obyvatel je ale souvislost velká a lidé přisuzují tomuto přírodnímu jevu velký význam. Například člověk uštknutý velkou kobrou prý zemře následujícího úplňku, což se člověku s biologickým vzděláním zdá trošku podivné (jed kobry působí velice rychle), ale každopádně není důvod místní zákonitost či chcete-li pořekadla bagatelizovat. A ať už chcete věřit starým pravdám o důležitosti měsíční fáze či nikoliv, faktem je, že se mládě narodilo brzy nad ránem po jasné noci, při které byl měsíc v půli (tedy podle prognózy).

Při dopolední kontrole jsme na kameru zaznamenali spící matku (opět v obvyklé pozici), avšak po dvou minutách snímání se ze srsti na břichu vynořila neuvěřitelně malá tlapka a následně i pár černých očí. Nartouně bylo na světě. Dalších pár dní jsme matku sledovali jen velmi opatrně. Během dne jsme se k ní přiblížili tak zhruba na 5-10 metrů a sledovali, jak spí. Mládě si celou dobu schovávala na břiše a přes den opravdu téměř nebylo známky o tom, že vlastně nějaké má. Zato večer začala zábava. Zhruba mezi pátou a půl šestou hodinou večerní se matka začne budit a nápadně pohybovat břichem, to už se na svět klube zvědavé nártouní mládě. Nejdřív je matkou poctivě vyčištěno, což bere snad jako všechna mláďata za velkou křivdu a snaží se jí alespoň na chvilku utéct jediným možným směrem - nahoru po stonku. Tam na něj čeká další nástraha neboť zatím je dostatečně čisté pouze ze shora a takto se matce naskytne dobrá příležitost vyčistit zbytek. Prvních pár dní se mládě odváží od matky vždy jen na pár centimetrů a poté se poslušně vrátí. Po čistící proceduře, přesně v dobu kdy se začíná šeřit, matka vezme po kočičím způsobu mládě do tlamy, rozhlédne se po okolních kmíncích a odskáče na bezpečné místo. Nutno opět dodat že z lidského pohledu se toto místo nezdá bezpečné ani omylem. Jedná se o proutek či malý stromek v podrostu s vhodným průměrem, což je pro malého nártouna cca jeden centimetr. Tam mládě posadí zhruba do výšky jednoho a půl metru, chvilku posečká a vydá se na lov hmyzu.

Vzhledem k tomu, že jednou částí našeho projektu je studium komunikace u tohoto podivuhodného druhu, brali jsme s sebou na místo vždy mikrofon a zařízení na nahrávání ultrazvuku (bat-detector). Po několika návštěvách jsme zjistili, že matka opravdu velmi čile komunikuje s mládětem nad hranicí slyšitelnosti a mládě, jak by se dalo předpokládat, vydává ultrazvukové signály též. Při opouštění mláděte matka vydá krátký ultrazvukový signál znějící jako "trrrrr" a zmizí. K našemu velkému překvapení je doba, po jakou mládě nechává samotné, poměrně dlouhá. Při prvním pozorování "parkování" jsme na její návrat čekali tři hodiny. Nutno podotknout, že při pozorování mláděte o velikosti čtyři centimetry sedící na prutu samo v lese metr a půl nad zemí se člověku honí hlavou myšlenky o špatných matkách a sociální službě. A to jsme ještě nevěděli, že při deštivém počasí, kdy v podrostu naleznete velmi málo hmyzu, se doba, kdy mládě musí čekat na návrat matky, ještě výrazně prodlouží. Ale posuďte sami, že zahřívání mláděte (často v deštivém počasí), večerní umývání a transport musí matku velmi vyhladovět a tento čas je vlastně jediný, který má na doplnění zásob.

Výraznou změnu večerního programu jsme zaznamenali, když bylo mláděti 16 dní. Matka ho po umývání okamžitě neodnesla, ale zanechala jej na původním místě, zatímco sama velmi rychle seběhla dolů, počkala pod kmínkem a na mládě několikrát zavolala. Mládě pomalu seskákalo dolů za matkou a bylo odměněno dalším čištěním. Poté jej odnesla na další stonek vzdálený asi tři metry. Během večera se tato pohybová aktivita opakovala několikrát. Myslím, že z popisu tohoto chování vyplývá, že ho matka učila pohybu ve větvích. Podle Carlita matky mláďata ve věku 20 dní začínají učit lovu. Možná tedy, že to co jsme viděli, byla první lekce. Během posledního pozorování se přenášení a komunikace mezi matkou a mládětem ještě zintenzivnily. A tak jsme byli svědky půlhodinového představení, kdy spolu poskakovali po stonku nahoru a dolů za hlasité výměny názorů.

Dnes je mláděti už téměř měsíc a k jeho osamostatnění zbývá ještě celých pět měsíců. Pevně doufáme, že o tom, jak vyrůstá malý nártoun v pozdějším věku, vás budeme moci dál informovat.

Celý seriál Projekt Tarsius najdete zde.

Spustit audio
autoři: Ema Knotková, Pavel Hrouzek