Dětskou osamělost lze měřit. Pomohou maňásci, ukazuje ve své práci studentka psychologie

28. květen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dívka, holka, holčička, plyšák, osamělost
0:00
/
0:00

Je možné měřit osamělost dětí? Edita Chvojková, studentka psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně dokázala, že ano. Její práce o měření dětské osamělosti zvítězila v letošním školním kole studentských psychologických prací a získala také cenu divácké poroty.

„Zabývala jsem se čistě tvorbou nové metody, protože nemáme zatím žádný psychometrický měřící nástroj pro měření osamělosti u malých dětí ve věku 4 až 8 let,“ uvedla v Magazínu Leonardo oceněná studentka.

Podle ní je zde spousta dětí, které jsou různě a z různých důvodů vyšetřovány nejen v poradnách. „A je žádoucí zjistit, jestli nezažívají v situaci, ve které se ocitnou, nějaké bolestné a nežádoucí pocity.“

„Došla jsem ke zjištění, že tak malé dítě není schopno samo sebe zařadit na nějaké posuzovací škále a odhadnout v jakém rozmezí se jeho nepříjemné pocity pohybují. Navíc jde o citlivé téma, takže vybudovat si vztah s dítětem může být problematické.“

Problém je, že když se malého dítěte ptáte na jeho osamělost, tak spousta z nich nemá pevně vytyčený koncept. Musíte tedy nasadit míru, která je dítěti přístupnější, a ptát se způsobem, který je pro ně pochopitelný.
Edita Chvojková

Chvojková se uchýlila k osvědčené metodě hry s maňásky. „Na tu se dá napasovat polostrukturovaný rozhovor, který simuluje vrstevnickou komunikaci. A podle našich matematických odhadů to vypadá, že to funguje.“

„Maňásková metoda se používá hodně v zahraničí, ale neexistuje žádný jiný český původní výzkum který by ji využíval, kromě toho mého... Původně byla tato metoda vytvořena k měření sebepojetí u takto malých dětí, postupem času se přidaly osobnostní konstrukty.“

Studentka považuje za největší úskalí při samotném výzkumu sehnat dostatečně velký vzorek zkoumaných subjektů. „Odhady by byly přesnější, čím více dětí bych měla k dispozici. Ale nakonec rovná stovka byl přesně ten počet, který se mi podařil otestovat.“

U menších dětí, které byly respondenty v mém výzkumu, můžeme říci, že existuje jedna velká obecná a méně diferencovaná osamělost, zatímco čím je dítě starší, tím více si uvědomuje, že může prožívat osamělost v rodinném kontextu nebo v kontextu vrstevníků.
Edita Chvojková

„Musela jsem rozdat přes tisíc informovaných souhlasů, abych získala pozitivní reakci od rodičů sta dětí. Se samotnými dětmi ale problém nebyl, metoda je pro ně atraktivní.“

Závěrem školní práce tedy je, že dětskou osamělost lze rozhodně měřit. „Potřebujeme ještě další úpravy, ale mám k dispozici krátkou variantu metody, která se dá využít jako výzkumný nástroj.“

„V příštím roce mě čeká testování dalších dětí, abych si byla jistá spolehlivostí ukazatelů a mohla vytvořit diagnostický manuál a normy,“ naznačila další směr svého bádání Edita Chvojková.

autoři: Josef Kluge , oci
Spustit audio

Související