Děti na sítích hledají i únik z reality. Když se z toho stane návyk, hrozí závislost, říká expertka

Podle současných zákonů si děti smějí pořídit profil na sociálních sítích od 15 let. Do tohoto věku potřebují oficiální souhlas rodičů. Na jaká rizika byste je upozornila, pokud rodiče budou svým dětem povolovat vstup na sítě třeba už ve 13 letech?

Rizik je celá řada. Jednak se týkají návykovosti obsahu, pak se taky týkají obsahu samotného. Nejčastěji se mluví o tom, že dítě může na sítích narazit na potenciálně traumatický obsah typu násilí nebo sexu.

Nezanedbatelné je taky to, že může na sítích docházet ke kyberšikaně. A na co chci upozornit obzvlášť, tak je trend nabádání k rizikovému chování ve formě výzev neboli challenge.

Čtěte také

Austrálie chce zakázat přístup na sociální sítě lidem mladším 16 let

Pokud rodiče chtějí, aby jejich dítě používalo sociální sítě, nebo s tím souhlasí, tak je fajn alespoň ze začátku trochu postup dítěte na sítích monitorovat a vědět, jakým způsobem je používá, jaký obsah konzumuje, a nějak v tom být zaangažován.

Jak často se ve své praxi setkáváte s tím, že rodiče nedodrží ani tu minimální hranici 13 let, kterou udávají jednotliví poskytovatelé sociálních sítí?

Tohle docela dobře víme z výzkumů. Vypadá to, že se to nedodržuje poměrně masivně. Zhruba 70 nebo 80 procent dětí je na sítích ještě předtím, než jim je 13 let. To je poměrně alarmující.

Na druhou stranu to není překvapivé. Rodiče často nepovažují sítě za něco rizikového nebo nebezpečného. A já chci jenom zdůraznit, že pokud rodič je nějak angažovaný a přítomen, tak velkou řadu rizik dokáže eliminovat.

Čtěte také

Sociální sítě v Austrálii až od 16 let? „Přijmout nevymahatelný zákon je morální hazard,“ soudí Koubský

A je to tak, že v tomhle věku rodiče dětem vstup na sítě prostě povolí? Nebo je potomci obcházejí? 

Děti ve výzkumech samy tvrdí, že na sítích jsou přesto, že jim není 13 let. Pravděpodobně tedy obcházejí zákaz nebo regulaci provozovatele třeba změnou ročníku narození a podobně. Ale nemáme v tom jistotu.

Víme, jaký obsah na sítích děti konzumují především?

To je velice různorodé. A to je právě ten vtip. Dvě stejně staré děti mohou mít úplně jiné online zážitky a konzumovat úplně jiný obsah. Na to se musíme připravit a musíme tomu přizpůsobit i mediální vzdělávání a všechny systémové věci.

Víc dopaminu

Vy se specializujete především na digitální závislost. Co přispívá k vzniku závislosti mladých lidí na sítích?

Nikdy to nejsou jenom sítě jako takové, vždycky je tam kombinace faktorů, které jsou takzvaně rizikové. Ten nejdůležitější je, když dítě nemá dostatečnou oporu ve svém blízkém okolí.

Čtěte také

Digitální závislost? Dotýkejte se hlíny, je to léčebné, radí psychiatr a adiktolog Kmoch

Zároveň může mít predispozici ve smyslu větší potřeby dopaminu. Když dítě aktuálně prožívá problémy a větší zátěž, tak může být predisponované k tomu hledat únik právě třeba na sociálních sítích nebo při konzumaci digitálních médií, které dokážou podpořit produkci dopaminu.

A pak tam může dojít k tomu, že je chování fixováno návykem. To pak může být rizikem vzniku závislosti.

Jak se dá za včas zachytit to, že už je dítě nebo dospělý člověk závislý? Protože když budeme pozorovat dnešní společnost, tak to může vypadat, že jsme závislí na telefonech úplně všichni.

Je to tak. Je potřeba si všímat hlavně nálady dítěte, případně dospělého.

V drtivé většině případů u rozvinuté nebo rozvíjející se závislosti sledujeme depresivní rozlady, to znamená velké propady nálady, případně úzkost, někdy třeba agresivitu ve chvíli, kdy člověk nemůže být na sociálních sítích nebo na médiu, na kterým se mu rozvíjí závislost.