Denník N: Babiš skončil s divadlem. Dobrovolnost v přijímání migrantů znamená nepřijmout ani nohu

Neshody na ose Budapešť - Řím ukazují, že populisté spolu dokážou jen rozbíjet a ničit. To píše na portálu slovenského listu Denník N komentátor Peter Morvay. A podotýká, že nad vznikem nové italské vlády nikdo neprojevoval takovou radost, jako právě maďarský premiér Viktor Orbán.

Ondřej Konrád: Premiér a kouzlo dobrovolnosti

• Upravit
• Smazat

V září před třemi lety Česká republika nesouhlasila s unijním principem kvót pro rozdělování migrantů.

„Maďarsko si váží nové italské vlády, která svou imigrační politikou brání vnější hranice Evropy a ví, jaké to je, být za toto plnění odpovědnosti kritizovaný,“ ujistil Orbán svého italského protějška Guiseppe Conteho.  Žádost Říma, aby i další evropské země přijaly část utečenců, směřujících přes Středozemní moře do Itálie, však maďarský premiér odmítl.

Žádného emigranta nepřijme ani Česko, oznámil premiér Andrej Babiš. Jeho země přece v Evropě prosadila princip dobrovolnosti. A tak se jej bude držet, píše se v komentáři Denníku N. A připomíná, že Conte žádal evropské státy, aby ze solidarity převzali alespoň pár uprchlíků dobrovolně.

Babiš tak skončil s divadlem předstírajícím, že jsme ochotni migranty přijímat, odmítáme z principu jen to, abychom tak museli činit na základě povinných kvót. Potvrdil, že řeči o ochotě a dobrovolnosti jsou jen fíkovým listem. Ve střední Evropě tak dobrovolnost znamená nepřijmout za žádných okolností ani nohu – myslí si komentátor Peter Morvay. 

Itálie proti Babišovi a Orbánovi

Paradoxní ovšem je, že nikdo nad vznikem nové italské vlády nejásal tak, jako právě Orbán.  Italský ministr vnitra Matteo Salvini zase Orbána označoval za svůj velký vzor a proruské konspirační weby už oslavovaly vznik osy Budapešť – Řím. Vlády Maďarska a Itálie však rychle rozkmotřilo právě to, že jsou si tolik podobné. Obě prosazují nacionální egoismus a jejich protichůdná sobectví na sebe musela zákonitě narazit.

Tři roky maďarského plotu: Splnil cíl, migranti tudy nechodí. Mezinárodní kritika utichá, říká novinář

• Upravit
• Smazat

Je čtyři metry vysoký a víc než 175 kilometrů dlouhý. Přesně před třemi lety začala maďarská armáda stavět plot na hranicích se Srbskem. Chtěla tak zastavit desítky tisíc migrantů. Maďarsko od roku 2015 plot prodloužilo a výrazně zmodernizovalo. 

Itálii její sobectví – a nejen ono – velí, aby se nestala zemí, co si migrační krizi vypije do dna sama. I kdyby časem, a nějakým zázrakem, začaly fungovat záchytné tábory pro migranty v severní Africe, bude to znamenat jen to, že jich bude přicházet méně. A ne to, že nebudou do Evropy směřovat žádní, soudí v komentáři pro Denník N Morvay.

Proto musí Řím trvat na nějaké formě přerozdělování uprchlíků. A proto, bez ohledu na ideologické sympatie, společný obdiv k Rusku a nechuť vůči demokratickým pořádkům, bude italská vláda muset jít do konfliktu s Orbánem, Babišem a jim podobnými.

Populisté a extrémisté dokážou dobře spolupracovat při odmítání a ničení čehokoli. Nikoliv však při budování a prosazování něčeho společného. Nemají žádná pozitivní řešení. A pokud si nějaká dokážou alespoň zdánlivě vymyslet, pak je staví na nacionalismu a egoismu. Tímto postupem se však dostanou do křížku s podobně „fundovanými“ řešeními spojenců z dalších zemí, uzavírá svůj komentář Morvay.