Den smutku, šťastných setkání a pohřbívání obětí, popisuje etnoložka 25. výročí masakru ve Srebrenici

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Památník Srebrenica-Potočari. Generál Ratko Mladič, zodpovědný za tisíce srebrenických obětí, se ukrýval jen 200 kilometrů vzdušnou čarou odsud
0:00
/
0:00

Ani čtvrt století po masakru v Srebrenici nejsou řádně pohřbeny ostatky všech obětí. Na hřbitově památníku v Potočari už byly uloženy ostatky téměř sedmi tisíc zavražděných. Dalších hroby přibudou v sobotu.

V sobotu spočine v řádném hrobě další desítka obětí. „Letos jich bude pohřbeno historicky nejméně,“ říká Markéta Slavková z Etnologického ústavu Akademie věd České republiky. Upozorňuje, že na hřbitově památníku v Potočari jsou uloženy ostatky nejen mužů, ale i žen a dětí. Osud obětí tak byl mnohem spletitější, než se běžně traduje.

Výročí srebrenického masakru, které připadá na 11. červenec, se podle Slavkové pravidelně nese v duchu radosti i smutku. „Je to velmi ambivalentní pocit – den smutku, ale i šťastných setkání s rodinou a přáteli. Možnost posledního rozloučení je velmi důležitá i po čtvrt století,“ popisuje etnoložka, která se ceremonie několikrát zúčastnila.

Identifikace podle DNA

Celkový počet pohřešovaných, který se uvádí i na pamětním hřbitově v Potočari, je 8 372. Skupina příbuzných obětí Matky ze Srebrenice ale mluví o desítce tisíc mrtvých. Identifikováno je přitom aktuálně skoro sedm tisíc těl, a to na základě DNA.

„Lokalizace a exhumace masových hrobů a následná identifikace posmrtných ostatků je velmi náročný a zdlouhavý proces. Lokality masových hrobů byly zatajované, některé se našly náhodou,“ vysvětluje Slavková.

Ostatky byly navíc často vyzvedávány a přesouvány do takzvaných sekundárních nebo terciárních masových hrobů. Oběti tedy nemusí ležet přímo tam, kde byly zavražděny. I to komplikuje jejich identifikaci.

Popírání genocidy

Mezinárodní soud v Haagu oficiálně označil srebrenický masakr za genocidu. Ne všichni ale s rozsudkem souhlasí. „Jako první můžu jmenovat prezidenta Republiky srbské Milorada Dodika. Ten je známý konzistentním popíráním genocidy,“ uvádí etnoložka.

Proti vyvracení závěrů haagského tribunálu se naopak postavil například vysoký představitel mezinárodního společenství pro Bosnu a Hercegovinu Valentin Inzko.

Slavková připomíná, že pojmy jako masakr nebo genocida jsou přesně definovány. „Haagský tribunál shromáždil důkazy – existuje přes dva miliony stránek dokumentace a stovky výpovědí očitých svědků. Co rozhodly soudy, nelze měnit. Nemohou to změnit politické postoje, ani další komise. Existují fakta a nejlepší by bylo, kdybychom se odrazili od toho, co je skutečné, a zaměřili se na budoucnost. Nicméně minulost nesmí být zapomenuta.“

Celý rozhovor Jana Bumby s Markétou Slavkovou si můžete poslechnout na záznamu.

Spustit audio
autoři: Jan Bumba , marz

Odebírat podcast

Související