„Démonické je, že Frank a další nebyli démoničtí.“ Co odhalila série Kat K. H. Frank
Vyhlazení Lidic, poprava studentů po listopadu 1939, tisíce obětí stanného práva. To vše spojuje jedno jméno – Karl Hermann Frank. Před 80 lety stanul před mimořádným lidovým soudem a byl odsouzen k smrti. „Soud byl ve všech směrem co nejvíc podle práva. Vše bylo tlumočeno do němčiny, Frank měl možnost se hájit. O to je rozsudek důležitější. Frank se musel zodpovídat ze svých skutků a u soudu zaznělo, co měl na svědomí,“ říká Lucie Korcová, spoluautorka série Kat K. H. Frank.
„Ačkoliv se nepodařilo soudu prokázat, že by Frank přímo někoho zabil, přímo se na někom dopouštěl mučení a podobně, přesto se mu podařilo prokázat, že například vyhlazení Lidic byl Frankův nápad. Byl to on, kdo to podepsal,“ upozorňuje spoluautor Vojtěch Koval.
Čtěte také
Zhruba rok po konci války uslyšel Frank u soudu rozsudek – i když se žádného vraždění osobně nezúčastnil, nese odpovědnost. A trestem za to je smrt.
„I proto je podtitul naší série Proces s vrahem od psacího stolu,“ poukazuje Koval v debatě s Korcovou a knězem a etikem Markem Váchou.
„Svědectví K. H. Franka, Adolfa Eichmanna a dalších nacistů nás učí, že neexistují dvě skupiny lidí. Lidská práva platí buď pro všechny, nebo vůbec. A je jedno, jestli lidé pochází z jiných zemí, mají různou barvu pleti, jinou politickou, náboženskou nebo sexuální orientaci. Všichni to jsou bratři a sestry,“ doplňuje Vácha.
Směšní a démoničtí
V debatě Korcové, Kovala a Váchy zaznívají také postřehy spoluautorů série Kat K. H. Frank. Přibližují, jak se měnil jejich pohled na samotného Franka i na lidské zlo obecně.
„Pro mě je fascinující sledovat, jak se před soudem začíná hroutit obraz těch nedotknutelných nacistů. Kdyby za nimi nebyly tisíce životů, tak by to bylo až směšné,“ všímá si Korcová.
Čtěte také
„Nacisté drželi Čechy ve strachu, byli nedotknutelní, neochvějní, tvrdí. Ale u soudu koukají na sebe, koukají do země, otáčejí se, ošívají. Jsou tak maličcí, schoulení, až to člověku připadá směšné,“ svěřuje se se svým postřehem.
Kněz a etik Vácha si z poválečných soudů s nacisty odnáší jiný vjem. „Tohle nejsou lidé z jiného vesmíru. Tohle jsou jedni z nás, kteří se narodili do špatné doby, byli nějak vychováni a uvěřili tomu, že ta druhá polovina lidí vlastně lidé nejsou. A že svému národu poslouží tím, že tuto druhou skupinu lidí vyhladí, konečně je vyřeší,“ tvrdí a dodává:
„Celá Osvětim, to nebyl vřed na civilizaci, ale přímý důsledek toho, jak civilizace fungovala. Bylo to strojové zabíjení bez emocí od osvětimské rampy až po krematoria. Bylo to velice přesné, technické, chladné, bez emocí, vyřešené. Démonické na tom všem je, že ti lidé nebyli démoničtí.“
Poslechněte si celou debatu z konference Křehká bezpečnost.
