Debata o estetice fašismu: Pokud film hlásá nenávistné myšlenky působivě, je to o to děsivější

8 fotografií

„Čím lepší národní celek, zdravější, fyzicky zdatnější, tím lepší vojsko a možnost ovládnout ostatní. To byl podtext, který byl na olympiádě roku 1936 cítit úplně všude,“ nastiňuje historik.

Čtěte také

Nacismus není jen rituální historické téma. I nová generace si uvědomuje svou zodpovědnost, uvažuje česká konzulka v Německu Larischová

Filmovou estetiku nacismu dodávala především režisérka Leni Riefenstahlová skrze dokumenty jako Olympia nebo Triumf vůle. Na tehdejší dobu inovativní, technologicky pokročilé záběry ovšem vznikaly v ryze nacistickém kontextu a sloužily jeho propagaci.

„Pokud film nebo jakékoli jiné masové médium hlásá nějaké obludně nenávistné myšlenky, navíc to dělá inovativně, působivě a tak, že to dopadne, kam má, tak o to je to vlastně děsivější,“ zamýšlí se filmový teoretik a publicista.

Nefunkční je podle něj i pozdější snaha Riefenstahlové snížit svůj podíl viny na vzestupu Adolfa Hitlera. Po válce se odvolávala na umělecké cíle, estetickou stránku a přehlížela tu obsahovou. Pod vládou nacismu mohl být přitom krásný jen někdo, doplňuje Kyncl z Historického ústavu Akademie věd České republiky.  

Čtěte také

Hitler s tím nezačal a Kanye West možná jen provokuje. Může být rasista úplně každý?

„Sice natáčela různou barvu pleti, ale v kontextu toho, co diktatura hlásila, to znamenalo, že tihle lidé budou stejně zlikvidováni, protože nejsou hodni žití. Buď je využijeme, nebo zavraždíme,“ interpretuje historik.

Umělec a dokumentarista Sterec dodává i více opomíjený pohled na dílo filmařky a poukazuje, že její kariéru jde svým způsobem vnímat i jako příběh emancipace ženy, která se od herečky posunula do role aktivní tvůrkyně.

„Říct si, že nacistické, fašistické umění je špatně a my se s tím neztotožňujeme a děláme něco jiného nebo proti tomu, je strašně schematické,“ kontruje a připomíná: „Hodnotíme to z dnešního pohledu, kdy víme, kam to všechno směřovalo.“

Hledání nového kontextu  

Zatímco v dobách Leni Riefenstahlové byl film dynamické médium s velmi krátkou tradicí, které dokázalo mluvit k masám, dnes se k nám podobně problematický obsah může dostávat i skrze internet nebo sociální sítě.

Čtěte také

Snaží se fašismus o comeback? Americký filozof nabízí deset bodů, jak to poznat

„Řada influencerů, kteří nejsou úplně vidět pro komunity, které to nevyhledávají, jsou pod naší rozlišovací schopností,“ upozorňuje dokumentarista Sterec. „Ale tam je řada nejvíc problematických věcí.“

S rozšířením technologií je i podle historika nutné nově hledat a definovat kontext, ve kterém se objevují třeba právě nacistické nebo fašistické odkazy. Jejich zneužití je dnes výrazně jednodušší, poukazuje.

„Adolf Hitler, když ho dáte kamkoli, tak to nemůžete trestně stíhat. On není symbolem nacismu, to je hákový kříž,“ vysvětluje Kyncl. „Ale byl by problém, pokud si natisknete Hitlera na tričko a půjdete s ním do Terezína.“

Síla a hranice humoru

Nacistické reference se dnes mohou objevovat pod záštitou humoru nebo ironie. Ironizace může být podle publicisty silnou zbraní, v případě třetí říše ji ale jinak bude vnímat české a jinak německé publikum.

Čtěte také

Satira posiluje demokracii. Proto patří hned vedle zpravodajství, soudí Kužílek alias Olaf Lávka

„Jsem přesvědčený, že ironie může ve výsledku bourat to zlo,“ myslí si Forejt. Zároveň je podle něj potřeba uvažovat prizmatem dnešní doby a uvědomovat si, že se humor vyvíjí a například často skloňovaná satira České sody už současnému společenskému kódu nevyhovuje.

„Zesměšnění oběti prostě není žádným humorem, satirou, nebo něčím podobným,“ upozorňuje historik. „Myslím, že všichni jsme dostatečně rozumní na to, abychom pochopili, kdy je zesměšněna oběť nebo někdo, kdo je slabý, nemůže se bránit.“

„My máme to pohodlí, že tím Evropa už prošla,“ shrnuje Kyncl na závěr. „Že víme, jaké ty myšlenky na začátku mají konce, takže máme dostatek nástrojů na to, abychom včas reagovali. A to je důležité.“

Jaké umění nacismus vyčleňoval? Zbavila se někdy kultura nacistické estetiky? Kde se dnes setkáváme s relativizací nacistického Německa? A můžeme umělce oddělit od díla? Poslechněte si celou debatu z Letní filmové školy v audiu na začátku článku.