Debata kolem sjezdu landsmanšaftu? „Bouře ve skleničce moravského vína,“ míní exposlanec Nürnberger

Jak se vy jako Němec a bývalý politik aktivní v česko-německém smíření díváte na tu debatu, která se kolem akce Krajanského sdružení v Brně otevřela?

Ta debata mi přijde velice motivovaná českými vnitropolitickými motivy. Přijde mi to do určité míry absurdní. Ty otázky druhé světové války jsou nejpozději od roku 1997 přijetím Česko-německé deklarace podle mého názoru navždy uzavřené. Tím pádem mi to přijde všechno jako bouře ve skleničce moravského vína v Brně.

Čtěte také

Jiří Leschtina: Napětí kolem sněmu sudetských Němců v Čechách narůstá

Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě) ale míní, že ta plánovaná akce vyvolá emoce. Mimo jiné prohlásil, že Brno je v plamenech. Jak vy se díváte na tyto obavy a výtky, proč se to musí konat v Brně a ne třeba v bavorském Řezně?

Nepřijde mi, že je v plamenech. Mám tam syna, který tam studuje. Město působí velice klidně. Sem tam jsou nějaké nálepky na sloupech, ale jinak nevnímáme žádné podezřelé aktivity.

Domnívám se, že pozvánka přišla z české strany – byla to česká iniciativa, která poslala sudetské Němce do Brna. To je podle mého názoru velice dobrý signál, že po třiceti letech toho procesu smíření jsou místní lidé připraveni přijmout sudetské Němce jako bývalé krajany.

Nejsou to ti, co to tenkrát zažili. Kdyby se někdo narodil v roce 1945, dnes je mu už přes 80 let. To jsou všechno jejich potomci, kteří mají citové vazby na Českou republiku. Už nemají majetkové nároky, nemají nároky na vracení nějakých věcí, chtějí se smířit s českou stranu a to všechno v souladu s tím, jak bylo napsáno velice chytře a velice moudře v roce 1997.

Čtěte také

Setkání landsmanšaftu v Brně je nemístné, tvrdí Hašek. Bělobrádek: Pozváni jsou Němci-demokraté

Do Brna přijedou bavorský premiér Markus Söder, a také ministr vnitra Alexander Dobrindt. Jakou váhu vidíte v této návštěvě?

To je standardní návštěva sudetoněmeckého dne. Bavorský premiér přijede vždycky, protože je patronem sudetských Němců. To je dané historií – většina sudetských Němců se po válce usídlila v Bavorsku, tvořili tam 25 procent obyvatelstva a bavorská vláda nad nimi má patronát. Pan ministr Dobrindt je z úřadu ministra vnitra odpovědný za otázky vysídlenců a vyhnanců, a právě proto je ten správný ministr, který by tam měl vystupovat.

Ptám se také proto, že vlastně ze strany vicepremiéra Macinky v článku Frankfurter Allgemeine Zeitung zaznělo: „Nemyslím si, že si premiér Söder a ministr Dobrindt tento den v Brně užijí.“ On opět reagoval na tu z pohledu české vlády vyhrocenou atmosféru. Myslíte si, že tato kontroverze může nějakým způsobem ovlivnit přinejmenším česko-bavorské, ne-li česko-německé vztahy?

Já jsem vždycky optimista. Já se domnívám i v této otázce, že to neovlivní zásadním způsobem vztahy mezi Bavorskem a Českou republikou, ani mezi Německem a ČR. Budou tam nějaké malé škrábance a myslím, že bude potom práce obou stran to zase, jak se říká česky, vyžehlit.

Čtěte také

Sudetoněmecký landsmanšaft. Češi a Němci na cestě od nenávisti ke smíření

Jedna z těch konkrétních iniciativ v česko-německém smíření je, že by měla po jedenadvacáté proběhnout pouť z Pohořelic do Brna – v obráceném směru, než šli brněnští Němci v roce 1945. Jakou odezvu nebo zpětnou vazbu slýcháte na tuto iniciativu? Loni se této události účastnily stovky lidí. Je to něco, co hýbe tou česko-německou debatou?

Je zásadní říct, že česko-německé vztahy jsou mnohem širší pojem než jenom vazby mezi sudetskými Němci a českou stranou. Česko-německé vztahy se týkají dopravy, týkají se bezpečnosti, týkají se ekonomické spolupráce. To jsou mnohem důležitější témata než to, že se sudetoněmecký den koná poprvé na území České republiky.

O Benešových dekretech se v tom česko-německém dialogu nejčastěji mluví jako o vyhaslých, ale je to z vašeho pohledu tak, pokud obavu s nimi spojenou vznáší třeba i nový maďarský premiér ve vztahu ke Slovensku?

To je zajímavá otázka. Myslím, že nebezpečí přijde z východu. To není něco, co je zakotvené v česko-německých vztazích. My jsme udělali tečku v roce 1997 a sudetští Němci sami uzavřeli tuto diskusi v roce 2015, pokud se nemýlím, když přijímali nové stanovy a upustili od těch nároků na vrácení majetku.

Pokud by chtěli, tak se už od roku 2004 můžou usadit na území Česka – jako každý jiný občan Evropské unie. Kolik z nich to udělalo? Skoro nikdo.Tak myslím, že ty obavy z české strany jsou úplně bezpředmětné a měli bychom se snažit mluvit víc mezi sebou než vždycky o té druhé straně.