David Storch: Emise řada zemí snížila. Celkově ale pořád rostou. Může za to setrvačnost lidské civilizace

Jednání delegátů na klimatickém summitu jsou dramatická. Zaznívají silná slova o klimatickém pekle či kolektivní sebevraždě lidstva. Podle biologa a ekologa Davida Štorcha z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy však jistý alarmismus ke klimatické krizi patří.

„Domluva se rodí pomalu a ve velkých bolestech. Jde ale o setkání na nejvyšší úrovni, jehož cílem je dohodnout se na detailech z předchozí pařížské dohody. Dnes už se celkem všichni shodují, že závazek udržet zvýšení teploty o 1,5 °C oproti předprůmyslové éře se dodržet nepodaří. Podařit by se ale mohly 2,5 °C, a teď se mluví o tom, jak to udělat,“ vysvětluje Storch v pořadu Jak to vidí...

Kompenzace rozvojovým zemím

Dodržování závazků komplikuje zpomalení ekonomiky, které vyvolala pandemie koronaviru a následně válka na Ukrajině. Obtížným tématem je ale i vztah vyspělého rozvinutého světa a rozvojových zemí.

Čtěte také

Jan Daňhelka: Schopnost adaptace nám umožnila ovládnout planetu. Její plundrování ale musí skončit

„Platí totiž teze, že největším znečišťovatelem je vyspělý Západ, ale nejvíce na klimatické změny doplácejí země třetího světa. A teď jde o to, jak jim toto kompenzovat, aby následky nebyly tak velké.“

I enviromentální problémy těchto zemí jsou ale obrovské. „Opravdu jsou zaneřáděné odpadem. Zároveň ale mají málo peněz na řešení. Takže jde o to, jak sladit zájmy těchto zemí se zájmy rozvinutého světa. Velkými znečišťovateli jsou ale i Čína, Indie a Rusko, mocné země, takže i z hlediska geopolitického je současná situace velice obtížná.“

Přesto je podle Storcha pozitivní, že se jednání každý rok opakují. „Ke konferencím se připojuje velké množství zemí. Takže je vlastně úspěch vidět, kolik zemí světa tento problém pálí.“

Skeptici vs. optimisti

Skeptiků, kteří tvrdí, že se závazky z roku 2015 splnit nepodaří, je ovšem velká řada. I generální tajemník OSN Antonio Guterres loni na podobné konferenci v Glasgow řekl, že dosavadní výsledky nestačí, že je třeba přejít do nouzového režimu.

„Emise se v mnoha zemích skutečně podařilo docela výrazně snížit, celkově ale pořád rostou. Pokud tedy má na klima největší vliv oxid uhličitý spolu s metanem, je jasné, že následky budou dlouhodobé,“ varuje ekolog.

Čtěte také

iROZHLAS

Uhlíkovou stopu bohatých navyšuje cestování, chudých vytápění. Spočítejte si tu svoji

Nestačí proto snížit rychlost přibývání emisí, ale podle Storcha je třeba přímo snížit poměrné množství oxidu uhličitého v atmosféře. „Na to by ale opatření musela být ještě razantnější. Takže ono se docela dost děje. Katastrofické scénáře už zřejmě nejsou realistické. Ale emise zkrátka pořád rostou.“

Hledat viníka ale smysl nedává. „Je to prostě dáno setrvačností civilizace a tím, že velká infrastrukturní změna je opravdu velmi obtížná. Hlavní problém je, že lidská civilizace je založená na fosilních zdrojích a na výrobě. Obrovské množství fosilních paliv s produkcí oxidu uhličitého se spotřebuje na produkci oceli, betonu, hnojiv a plastů. Na tom ale stojí lidská civilizace,“ uzavírá David Storch.