David Šťáhlavský: Volební prázdniny vs. revoluční podzim v Moskvě

Moskva, Rusové, moskevská ulice, Rusko
Moskva, Rusové, moskevská ulice, Rusko
Jestli mají politici nějakého jasného nepřítele a spojence současně, pak jsou to rozhodně prázdniny. Když to vezmu od konce: lze docela spolehlivě vsadit na to, že voliči během nich zapomenou na nesplněné sliby. Otevřené kontroverze se zajizví a naopak neprůchodná řešení se v tichosti prosadí. Z druhé strany jen politický sebevrah by si o prázdninách střihnul předvolební kampaň se sázkou na vítězství. Moskevský starosta Sergej Sobjanin ano.

Jeho překvapivá rezignace se vysvětlovala porůznu, ale nejvíce tak, že chce využít prozatím dobré ekonomické situace, předběhnout volby do městského zastupitelstva a vymezit se jako relativně samostatný politik bez diskreditační aury strany Jednotné Rusko. Poslušně tak ostatně kopíruje strategii prezidenta Putina, který musel předčasné volby moskevského starosty schválit.

Sobjanin měl tak všechny předpoklady využít prázdniny jako svého spojence a bez velkého úsilí porazit nevýrazné protikandidáty. Měl? Tedy už nemá? Fakt je, že se situace změnila, jen není jasné, nakolik to Sobjanin plánoval. Do hry vstoupil Alexej Navalnyj, dnes nejvýraznější protiputinovský politik. Radnice se snažila a zakázala městským zastupitelům signovat Navalného podpisové archy. Jak se ukázalo, nešlo o bojkot ale test nezávislosti. Jednotné Rusko totiž sehnalo kvorum potřebných nominačních podpisů samo a nabídlo je Navalnému, které je „en bloc“ sice odmítl, ale po jednáních použil ty, které mu i kvůli bojkotu chyběly.

Jakoby ho Sobjanin chtěl v zárodku diskreditovat a přitom toužil po silném protivníkovi. A Navalnyj se jím může stát po té, co ho soud nepravomocně poslal na pět let do vězení a prokuratura senzačně vyreklamovala do apelačního procesu na svobodu, tedy vlastně k volbám.

Leonid Volkov, který vede předvolební štáb Navalného se zhlédnul v amerických agitačních technologiích: denně tři mítinky, v ulicích mobilní agitační buňky, 15 milionů letáčků na patnáctimilionové město, o další agitaci a výhradně agitaci nemluvě. Tím je Navalnyj méně nebezpečný než miliardář Michail Prochorov, který k volbám připuštěn nebyl, protože má až nebezpečně mnoho peněz nejen na letáčky. Ovšem Navalnyj má jiné trumfy. Jako nově pasovaný martyr moci mu stačí sebrat 25% hlasů ze Sobjaninových 75. A pouhá negace protivníka ho posouvá do druhého kola, kterému radnice původně chtěla rozhodně zabránit.

Ale i když opozice nevyhraje, získá cenné zkušenosti do dalšího klání a hodně nových stoupenců. Když vyhraje 9. září Sobjanin bude mít sice silnější kritiky, ale jeho legitimita přímou volbou a silnou konkurencí vzroste natolik, že může pošilhávat i po Kremlu. To mu zjevně stojí za riziko druhého kola.

A kdyby náhodou vyhrál Navalnyj je tu ještě vždycky možnost poslat ho do vězení. Šéf štábu Volkov sice tvrdí, že takové uvěznění vyvolá povstání lidu, ale také tvrdí, že vítězství Navalného povede stejně k revoluci. To je zřejmě ten moment, na který Sobjanin vsází: přílišný radikalismus, který v posledku ovlivní voliče v jeho prospěch.
Protože v historii si ještě žádný národ nikdy nezvolil v přímé volbě revoluci.