David Šťáhlavský: Volby v Rusku. Režim servíruje represe, opozice se radikalizuje

Komunální volby v Rusku
Komunální volby v Rusku

V Rusku se v neděli po celé zemi jednotně volilo. Zejména volby do moskevského zastupitelstva ale byli ve hledáčku občanských aktivistů a opozice, jejíž kandidáty k registraci nepustili.

Jednotný volební den přitom potvrdil celostátně zatímní mocenský monopol putinovské strany Jednotné Rusko. Vše za dozoru masové policejní ochrany. Podle ministerstva vnitra kriminalita v Rusku klesla v neděli o jednu třetinu.

Opoziční síly se ale ptají, a právem, o jakou kriminalita jde. Např. ve volbách v „severní“ metropoli, tedy v Petrohradu, zaznamenali pozorovatelé desítky protizákonných aktivit, na kterých se podíleli i sami členové volebních komisí. Když pod ochranou speciálních jednotek prchali s volebními urnami do svých politických centrál, aby tam poupravili volební lístky.

Tohle se také zdá být jen exces, Kreml si v těchto volbách zkoušel jiné technologie. A mimoparlamentní opozice se snažila zdatně sekundovat. S jakými výsledky? Stačí se podívat na Moskvu.

Uvadající lídr Alexej Navalnyj přišel s modelem „chytrého hlasování“, programem, který měl najít voliči „jeho“ kandidáta. Tenhle program ale zjevně nezafungoval. I když protestní hlasy se výrazně podepsaly na výsledcích. Na moskevské radnici teď zasedne rekordní počet opozičních radních. Bude jich jedna třetina. I když to nebudou žádní „divousi“.

Recept na budoucnost

Nicméně zisk 12 ze 45 mandátů pro komunisty ukazuje, že tahle politická strana se nemusí obávat gradujícího rozkladu partajního systému v Rusku. Zajímavé je, že za KPRF stojí nově Michail Chodorkovskij. Omilostněný vězeň Vladimira Putina, který se stále více podobá svému souputníku po ruských lágrech, Alexandru Solženicynovi.

Právě Chodorkovského podpora přispěla k tomu, že se do moskevského zastupitelstva probojoval syn současného a nesmrtelného šéfa strany Gennadije Zjuganova. Sázka na komunisty přitom není nijak lichá. V postupujícím rozkladu vládnoucího Jednotného Ruska, mají komunisté, jak se říká, dobrý „label“.

Zdaleka už nejsou tak radikální, jako dříve a příklad jejich nezávislého kandidáta na ruského prezidenta Grudinina, úspěšného předsedy kolchozu V. I. Lenina, jak jinak, přesvědčil mnoho voličů o tom, že „postaru“ by to šlo lépe.

O centrální moci ale rozhodují stále ještě výsledky v centrech. Proto totální propad Jednotného Ruska v Chabarovském kraji není než perličkou, když ještě vítězná LDPR Žirinovského je jen trochu extravagantní odnoží kremelské moci. Té moci, která obtloustla o třetinu ve srovnání se sovětskou mocí 80. let.

To je skutečná bariéra změn a reforem. To jsou tisíce úředníků a oligarchů, kteří se bojí o svou budoucnost. A právem. Nedělní volby byly generálkou na rok 2021, kdy se volí do Státní dumy.

Tahle dolní komora ruského parlamentu bude zajišťovat tzv. „transformaci“ moci, až Putin dovrší svůj poslední mandát. Proto se radikalizuje „nesystémová“ opozice, většinou podporovaná vnějšími silami, z Ukrajiny, USA, z Chodorkovského exilu ve Švýcarsku, a samotná kremelská propaganda, která má k dispozici jen vlastní finanční zdroje, které povážlivě řídnou. To, co má ovšem režim přímo na servírovacím stolku, to jsou represe.

Drakonické tresty za to, že se snažili účastníci, byť nepovolených, demonstrací bránit lidi před policejní brutalitou, ukazují na zjevnou bezradnost vládnoucí moci. Rostoucí slovní agresivita režimních i opozičních ideologů ale ukazuje na to, že recept na budoucnost neumí vypsat ani jedna strana. Ta mocenská proto, že se začala užírat vlastní tělnatostí, ta druhá protože ani chudá léta jí nedokázala spojit. Naopak. A může být hůř.

David Šťáhlavský

Státní moc, která vládne Rusku už dvacet let, si uvědomuje, že nedala zemi žádnou koncepci, obává se oprávněně protestu mladých. A třeba uvažuje o odložení plnoletosti do 23 let, o podmínečných občanských právech a dokonce o obnovení trestu smrti. Jak proti tomu asi může kontrovat opozice vyhnaná za hradby kremelské demokracie? Odpovědět si umí určitě každý sám.

Autor je komentátor Českého rozhlasu