David Šťáhlavský: Ukrajina od neupřímného dialogu k spontánnímu sebepoškozování

Takové politicko-policejní řeči pochopitelně nerozumí ani náměstkyně americké diplomacie Victoria Nulandová, ani šéfka evropské diplomacie baronka Ashtonová, které se snažily v Kyjevě pomoci najít společný jazyk pro prezidenta a opozici. Ta, jak se zdá, po dnešku začala ovšem lépe rozumět tomu, co kam vše spěje. Vitalij Kličko o dialogu s prezidentem nechce už ani slyšet, protože jeho vůli po dialogu nevěří. Požaduje tedy nově i abdikaci samotného Viktora Janukovyče.

Útok zásahových jednotek „Berkut“ v noci na dnešek na pozice protestujících Ukrajinců v centru Kyjeva považují všichni jmenovaní politici za nepřijatelný.

Na seznamu diagnóz několika stovek zraněných jsou kromě poranění hlavy, zlomených žeber také omrzliny chodidel. Ta policejní by to teoreticky být neměla, až tak špatně na tom snad ještě státní pokladna není, aby neměla na kvalitní boty pro „svou“ policii. Zájmeno “svou“ sice gramaticky používá „janukovština“ správně, může být ale v důsledku gradujících událostí stále více politickou fikcí.

„Nikdy v životě jsem neviděl tolik příslušníků speciálních sil, nikdy v životě. A to jen dokazuje, jak se nás bojí. Aby nás rozehnali, nasadili všechny zvláštní jednotky ministerstva vnitra,“ citují agentury Vitalije Klička. Silný, krutý a neoblomný Berkut sice neměl obušky, jen štíty, přesto nevytlačil demonstranty z hlavní náměstí Ukrajiny, z „Majdanu“. Berkut ustoupil a stáhl se. Na náměstí teď se teď opevňují demonstranti ještě silněji, k jejich obraně jsou vyzbrojeni baseballkami a násadami.

A tady, v ústupu speciálního komanda, se možná začíná rýsovat individuální překladový slovníček některých mluvčích nové „janukovštiny“. Aby to bylo ještě srozumitelnější, ministr vnitra Zacharčenko ujišťuje demonstranty, že se nemají bát. A také premiér Mykola Azarov ujišťuje EU, že se nemá bát, že si nepřeje nic jiného než podpis asociační dohody s Bruselem.

Dovětek Azarova, že podmínkou přijetí asociovaného členství je 20 miliard eur, sice není z nového politického lexikonu, ale hokynářskému žargonu je naprosto srozumitelný. Ukrajina se prodává tomu, kdo dá víc. Čína slíbila jen budoucí investice, živými peněz je ochotna uvolnit pouhé 2 miliardy dolarů. Po zkušenostech s předchozí pětkrát vyšší půjčkou si navíc klade podmínky podobně jako MMF, a jak se dalo čekat, po prvotním entusiasmu, podmínky si klade také Moskva.

Své podmínky si stále důrazněji ovšem klade opozice, která má za sebou politickou podporu ze zahraničí, na svém kontě vítězství střetu beze zbraní a za branami Kyjeva tisíce krajanů, kteří míří do hlavního města i v tuto chvíli navzdory uzavřeným letištím a evakuovaným nádražím.

Ano, ukrajinská opozice je právem podceňovaná kvůli své nejednotnosti, jistě, a je poznamená krachem oranžové revoluce. To ovšem neznamená, že mluví cizím jazykem a není schopna alespoň jalové, ale devastující destrukce. K té se Ukrajina zřejmě valem blíží.