David Šťáhlavský: Ruské rovnice v syrské krizi
Válečnická nálada se šíří jako epidemie. Už ani ruský tisk nepochybuje o tom, že USA se spojenci, nebo bez nich, zaútočí na Sýrii. Přestaly se hledat argumenty, jak použití síly zabránit, hledají se naopak ty, které ho zdůvodňují. Z pohledu ruských medií je to hlavně pochybná čest, o kterou by USA přišly, i když vnitřní dluh a politická nepřipravenost vylučují operaci typu Libye.
A tak internetové noviny Lenta předpovídají přesné údery na vytipované syrské cíle. Liberální Kommersant přináší tři možné scénáře, které shrnuje dvěma slovy: Údery & útoky, v podtitulku: „tak či tak, nebo obé“. Novaya Gazeta to doprovází otázkou: „strašný konec, nebo strach bez konce?“ A všímá si shody spojenců, která je vrací do hranic studené války. Prokremelská Pravda manipulativně směšuje aktuální vývoj s výsledky šetření chemického útoku z března, který OSN připisuje syrským povstalcům.
Celkově se ovšem nedá říci, že by předpokládaný americký úder Rusko překvapil. Je zřejmé, že Kreml s ním i kalkuluje. Ve světle intervenčního kalupu nabývá nového významu schůzka Putina se saúdským princem Bandarem bin Sultánem „Bushem“ (الأمير بندر بن سلطان بن عبدالعزيز آل سعود) na chatě pod Moskvou, právě před měsícem. Tento letitý velvyslanec Saúdů a osobní přítel rodiny Bushů, jak napovídá přezdívka, je jedním z posledních akceschopných členů panovnické rodiny v Rijádu. Šéfem tajných služeb a finančním velitelem syrských povstalců. Podle úniků z jinak tajného rozhovoru měl Bander slíbit Kremlu 15 miliardový zbrojní obchod, zachování ruské vojenské základny Tartus v Sýrii a především navrhnout ropný kartel s OPECem, vč. monopolu na dodávky plynu do Evropy. Podmínkou bylo, že se Putin vzdá Asada.
S čím saúdský vyjednavač odjel, se neví. Damašek ale zůstává oficiálně pod kuratelou Moskvy. Přitom po kartelu sám Putin počátkem léta volal. Ruskou dominanci totiž ohrožuje kapalný plyn, např. z Kataru.
Jestliže dominance ruského plynu v Evropě je strategickou prioritou, pak ceny ropy jsou taktickou nutností. Chřadnoucí ruský boom a enormní státní výdaje, v součtu s cenou korupčních tunelů, destabilizují Putinovu moc. V přímém ohrožení je, pokud cena barelu klesne pod 100 dolarů. Včerejší cena $ 112 za Brent, naočkovaná válečnickou epidemií, Rusku konvenuje.
To ovšem neznamená, že si Putin s princem Banderem plácli. Saúdskou Arábii považuje Kreml, podobně jako Asad, za omšelou sílu, která se svými spojeneckými vztahy zůstává jaksi „na ocet“. Navíc Bandar bin Sultán, i podle libanonského deníku As-Safir, pohrozil Putinovi teroristickými útoky na Olympiádu v Soči. Čečenské džihádisty bojující proti Asadovi označil za řízenou střelu v jeho rukách, zacílenou na ruský Kavkaz. To není pro bývalého důstojníka KGB ovšem relevantní argument, když ví, že nejlepší obranou je útok. I ve škole rozvědčíků je známé Herakleitovo okřídlené πάντα ῥεῖ „pantha rei“. Princ Bandar přitom vyhrožoval už v roce 1979 Putinově sovětským učitelům, aby je odradil od invaze do Afghánistánu. Neposlechli a utrpěli porážku. Ale ruský prezident věří, že dvakrát do stejné řeky nelze vstoupit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.