David Šťáhlavský: Ruská ruleta na křídlech

20. listopad 2013

Některé věci se v Rusku opakují až mrazivě často. Připomínají dekadenci ruské rulety, kterou ale musí nedobrovolně hrát každý, kdo se chce pohybovat po tak obrovské zemi v jakžtakž obstojných podmínkách. Ano, mluvím o ruské vnitrostátní letecké dopravě a její katastrofální kondici.

Důkazem toho je další letecké neštěstí, 17. listopadu se zřítil Boeing 737-500 v tatarstánské Kazani. Příběh provozovatele, místní letecké společnosti, je sepsán jako přes kopírák příběhů dalších regionálních dopravců. V Tatarstánu je tristní i proto, že jde o republiku ropných polí. Ročně vytěží 32 milionů tun, to je asi jedna třetina produkce v Nigeru. Kazaň – hlavní město národní republiky Tatarů chce připomínat metropole petrolejářských princů. V Tatarstánu je čtyřikrát vyšší životní úroveň, než je celoruský průměr. Vedle čečenského Grozného je právě Kazaň nejšťastnějším městem Ruské federace; podle průzkumu společnosti NewsEffecto je Moskva 12. a Petrohrad 16.

V Kazani se také ale vyrábějí známé Tupolevy. Přesto právě republiková letecká společnost má americké a přestárlé stoje. Boeing, který se zřítil střemhlav na Kazaň, byl 16 let starý, ale letecká společnost platila rovné 3 miliony dolarů roční nájemné, což je o 250 procent více, než spočítali nezávislí experti. Navíc se platilo z podivných finančních zdrojů, které občas vyschly, pak zase vytryskly. Přesně podle toho, jak zlatokopové z místní, tedy státní společnosti odcházeli a jak se republika snažila společnost udržet. Strategické partnerství s bulharským kapitálem vedlo navíc k odklonu od domácí letecké techniky a příklonu k 10 až 18 let starým Boeingům.

Aerolinky byly v posledních pěti letech natolik nedůvěryhodné, že obě největší společnosti Boeing i Airbus s nimi odmítly jednat o nákupu vlastní produkce. Přitom na počátku vypadal podnikatelský záměr místní vlády slibně. Původní tatarstánský národní přepravce Nur-avia plánoval ještě v roce 2006 nákup deseti Bombardierů CRJ900 za 24 milionů USD každý. Pak ale zapracovala ruská letecká lobby a federální úřad kanadské „devítistovce“ nedal atest. A sibiřský Sukhoi jen planě sliboval nový Superjet.

Nur-avii přibyly ještě klasické problémy s vlastnickou strukturou; nakonec z toho vznikla dnešní společnost Tatarstan, která dostala už před dvěma lety důtku od státního leteckého dozoru. Při havárii jednoho z jejích přesluhujících letadel teď tedy zahynulo všech 50 lidí na palubě, mezi nimi jedna Britka, jedna Ukrajinka a syn prezidenta Tatarstánu, Rustama Miňnechanova. Jen shodou okolností s ním nebyla i jeho těhotná manželka.

Příčiny neštěstí, i když jsou pravděpodobné, se pochopitelně ještě vyšetřují, ale podstatnější bude, kam až zajde prověrka samotné letecké společnosti. Objektivní rozkrytí jejího hospodaření by mohlo být tolik potřebným, protože exemplárním precedentem, bez kterého se dekadence ruské rulety na křídlech tamních leteckých přepravců nikdy nezastaví. Je to dobré pro Rusko i pro ostatní. Na vzdušných trasách létají přece i Češi a už i mezi nimi jsou, bohužel, oběti.

autor: dst
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.