David Šťáhlavský: Ruská "Oukrajina" v roce 2013

30. prosinec 2013

Být na okraji na pomezí je nevděčná role. V Ipatěvských letopisech z 12. století se píše o "oukrajině", hraniční oblasti staré Rusi. Lavírování prezidenta Janukovyče mezi asociovaným členství, které nakonec odložil, a tradičním rusocentrismem paralyzuje jakoukoliv akci. Ruská dominance se někdy vysvětluje podobně, jako vztah Srbů ke Kosovu; Kyjevská Rus byla kolébkou ruské státnosti. A poměry v obou zemích jsou dodnes v lecčems podobné.

Nereformovaná ruská ekonomika měla zatím jen tu výhodu, že žila na dluh - z ropy. Ta ukrajinská - závislá na ropě - se v roce 2013 ocitla v regulérní recesi. HDP začal padat už od poloviny předchozího roku. A zadluženost státu naopak rostla. Ukrajině hrozil default, který se podařilo oddálit, ne zažehnat, za cenu 15 mld USD půjčky od Ruska, splatné ve státních obligacích v polovině roku 2014. Mít na to ale nebude, produktivitu kremelské peníze nestimulují.

Program MMF sice stimuloval, ale prezident Janukovyč dal přednost vlastní politické konjunktuře. Pochopitelně (!) nechtěl jít do osobního bankrotu s drastickými reformami, na které mu EU nedala politickou záruku. A doma neměl oponenta, protože v politickém kolbišti dlouho nebyl žádný vyzyvatel. Opozice se začala hledat až v okamžiku, kdy ji k tomu donutily tisíce demonstrantů na Náměstní (Majdanu) nezávislosti. Kam se svolali spontánně po sociálních sítích. Zprvu na protest proti odmítnuté asociaci s Unií, pak, po brutálním zásahu bezpečnostních sil, proti zkorumpované oligarchické moci prezidentské rodiny.

Považovat ovšem kyjevský Majdan za tribunu Ukrajiny nejde. Je tu ještě průmyslový ruskojazyčný Janukovyčův Východ. To neznamená, že se tahle část země chce stát znovu „oukrajinou“, ale to, že Ukrajina je spolkem různě smýšlejících Ukrajinců. A proto šanci uspět v čele tohoto spolku má ten, kdo bude nestranný. Vitalij Kličko, narozený v Kyrgyzii, by se svou dvoumetrovou výškou a dvoumetrovým rozpětím paží mohl na tuto roli aspirovat. S téměř nobelovským ale: že najde recept na ekonomiku. Bez toho reálně hrozí, že se do věci vloží třetí ve spolku.

Krym. Nejen, že tam kotví ruské válečné námořnictvo, ale žijí tam skuteční Rusové. Politolog Andriej Piontkowski dokonce nevylučuje, že by Státní Duma mohla revidovat smlouvu z roku 1954 a připojit Krym silou opět k Rusku. Rozhodně hodně Krymčanů by si to přálo.

Ruský vektor je tradičně nejviditelnější ale v sousedním Bělorusku. I když se tam nová politická směna za „baťku“ Lukašenka ustavuje pomalu, evolučně, akceleruje ji pokračující ekonomický propad roku 2013 a paradoxně i Rusko, které si uvědomuje, že potenciál autoritativního prezidenta se vyčerpá. Ruská podpora pestré směsice politických proudů uspěla zatím na sešněrovaném kolbišti posunout stoupence ruské orientace do čela kvazi opozice. Lukašenkův režim si hodně škodí také sám, zahleděností na vlastní business. Na truc Rusku zatkli v Minsku i ruského barona zemědělských hnojiv, když jim začal kazit jejich vlastní kšefty.

Rusko si v roce 2013 podrželo svůj vliv na svém západním předmostí. Po úspěších v dalších částech světa, nelze ani očekávat zásadní obrat, zvlášť když se USA vrací k politice Détente a EU ze zahraniční politiky umí nejlépe humanitární pomoc.

autor: dst
Spustit audio