David Šťáhlavský: Ropné chiméry a represivní materialismus

Aktuálně zásoby přírodního plynu a ropy. O potřebě uvolnit informační embargo se mluví už dobře šest let. Teprve teď premiér po více než tříměsíční usilovné práci svého štábu schválil příslušný dekret čítající 2,5 strany.

Ruské zásoby ropy a plynu se kvůli utajení dosud na Západě jen odhadovaly, což stavělo zahraniční investory do značné nejistoty. A jak to vypadá nakonec v reálných číslech? 10. místo na světě a 60 miliard barelů ropy, která postačí Rusku na dalších 21 let. 47 miliard m3 zemního plynu a osmdesátileté zásoby. (Společnost BP mimochodem ruské zásoby oceňovala o ¼ hůř. Potud mineralogická část jinak veskrze politické etudy.)

Premiér Medveděv současně s uveřejněním stavů surovin, sesadil šéfa Úřadu pro využití podzemního bohatství Popova. Ten se dlouho bránil zveřejnění zásob i volné soutěži o jejich využití. Ovšem, mohl si to dovolit, vlastně to měl za úkol. Jako vyslaná spojka vrchního státního olejáře Igora Sečina, který se snaží pod kuratelu státního podniku Rosněfť dostat celý palivoenergetický komplex a získat tak pro sebe rozhodující vliv v politice. Na jeho straně stával i prezident; Putinovým člověkem je ale i premiér Medveděv, kterému se Sečinova snaha vůbec nelíbí. Pozorovatelé jen čekali, kdy oba prezidentovi muži zkříží kordy. Teď tedy obě strany po prvotním výpadu formují pozice, a přitom už musí tušit, že jejich boj je zbytečný.

Důvody jsou dva: Existuje totiž ještě jeden seznam strategických surovin. Je právě měsíc starý, ale teprve v kompletu obou vyniká. Rusko, podle něho, má největší světová naleziště břidlicové ropy na světě. A i ta technicky nyní využitelná část je o ⅓ větší, než veškeré zásoby USA, kde už tak mluví o energetické revoluci. V Rusku to hrozí ovšem revolucí politickou. Protože Rosněfť vsadila na klasiku a pozice v perspektivní břidlicové energetice už vybojoval Gazprom. To by mohlo znamenat nejen utužení politické trvanlivosti současné vlády, ala také výrazné přeskupení v klanových strukturách.

Tenhle politický pohyb ovšem nahrává jiné tendenci, která je oním druhým důvodem zbytečnosti souboje o energetiku. V Rusku stále silnější pozice mají totiž represivní složky, konkrétně Vyšetřovací výbor, který jakoby se utrhl z podkontroly. Přízrak rozpínající se prokurátorské chobotnice už nedusí jen nesystémní opozici, do jejích chapadel padli i poslanci Státní dumy, ministr obrany, starostové a úředníci. Jak to vnímá sám Putin, se sice přímo neví, ale jisté je, že posiluje vlastní bezpečnost. Věrného šéfa kremelské ochranky Zolotova nasadil do velitelství vojsk MV a ochranku svěřil bývalému kolegovi z Petrohradské radnice, špičkovému judistovi Sidorkevičovi.

Takže to vypadá, že v Rusku zvítězí ne ten, kdo bude mít víc ropných polí, ale ten kdo ovládne silové struktury. To je ostatně tradiční ruský doplněk dialektického materialismu, že prvotní nemusí být vždycky hmota, tedy ani ropa.