David Šťáhlavský: Rok po odtržení od Ukrajiny přichází krymská kocovina

Když pominu fakt, že Krym z logiky přírody nikam nešel, je tu ještě sama realita dokumentu, ve kterém chybí to zásadní, dokumentární záběry.

To, čím oplývá, jsou rekonstrukce podle kremelského scénáře a téměř detektivní výpověď prezidenta Putina o záchraně svrženého Janukovyče, před lidovým lynčem, a etnických Rusů na Krymu před údajnými pogromy ukrajinských fašistů. To je tedy ruský výklad.

A co se dělo v Ukrajině, vpředvečer oné „mezistátní dohody“ o připojení k Rusku, v souladu s referendem pořádaným ruskými tajnými službami a zaštítěným vojáky bez insignií?

Čtěte také

V Ukrajině skončila Mezinárodní soutěž politické karikatury s podtitulem „Totalitarismus“. Účastnili se kreslíři ze 37 zemí světa, včetně bratislavské rodáka Pavla Taussiga. Aniž by měli scénář, jako ruský dokument bez dokumentárních snímků, vytvořili dohromady a každý zvlášť cyklus, který je skutečným dokumentem doby.

V hlavní roli vystupuje také Putin, jehož podoba tu ovšem mutuje nejvíce ke Stalinovi a Hitlerovi. Dokazujete to, že po roce se na anexi Krymu nezapomnělo, ani ve světě, ani v Ukrajině.

Podle posledních průzkumů navíc většina Ukrajinců stále považuje poloostrov za součást své vlasti.

Oslavy prvního výročí referenda o připojení Krymu k Rusku v Simferopolu, hlavním městě Republiky Krym |foto: Martin Dorazín

Na rozdíl od ruských karikatur krvelačných ukrajinských fašistů, jen asi 14% dotázaných Ukrajinců věří v násilné znovu-připojení Krymu, tedy jeho dobytí vojenskou silou.

A jak dokazuje zpráva českých diplomatů, jejíž text získal zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu, naopak je to ruská okupační správa, která masově porušuje lidská práva, zejména krymských Tatarů.

V sociologických ukrajinských průzkumech převládá pak optimistický výhled, že domácí ekonomika, zjevně i díky evropské orientaci, posílí natolik, že sami Krymčané se budou chtít vrátit do Ukrajiny.

Zjevně i pod vlivem zbídačené ruské ekonomické reality. Za pozornost stojí i to, že v separatistickém a tedy proruském Donbasu celá polovina respondentů považuje Krym stále za ukrajinský.

Čtěte také

Je tu samozřejmě ještě jedna strana: a to sami obyvatelé Krymu. Většina z nich má nyní ruské občanství. Z principiálních důvodů ho odmítlo jen pár tisíc lidí, mezi nimi řada utlačovaných krymských Tatarů.

Jak dokazuje průzkum RFE/RL přímo na Krymu, mnozí z těch, kteří se stali ruskými občany, se se svou novou příslušností vnitřně neztotožňují a ruský pas přijali jen z existenčních důvodů. Podle očitých svědků se Krymčané obecně ocitli v jakémsi schizofrenním stavu.

Příklad vojenských politruků, kteří popřeli svou ukrajinskou přísahu a složili slib věrnosti ruské armádě, je jen symbolem stavu, v němž vítězí přetvářka a konfidence. Ani většinová krymská společnost, která se skutečně dojímala za zvuků sovětské-ruské hymny, nemá k schizofrenním stavům daleko.

Oslavy prvního výročí referenda o připojení Krymu k Rusku v Simferopolu, hlavním městě Republiky Krym |foto: Martin Dorazín

Na vlasteneckou euforii totiž děsivě doráží ekonomická a sociální realita. Tedy pozdní výplaty dávek, stipendií, váznoucí zásobování, syndrom odloučení. Protože vypravit se do Ukrajiny je těžké a přeplout do Ruska těmi několika přívozy, je stále těžší.

Za pozornost stojí postřeh kyjevské socioložky Iriny Bekeškinové, že nikdo dosud nezjišťoval, kdo z Krymčanů s novým ruským občanství se vzdal současně toho původního ukrajinského?

Lehkost anexe Krymu tak v jistém časovém horizontu může klesnout pod nesnesitelnou tíží reality. Kreml teď má několik možností, jak zahnat hrozící krymskou kocovinu.

Jednou z nich je transplantace nové euforie, nejlépe asi anexí přístupových území, čili anexí Donbasu. Vzhledem k tomu, že rok od té první je druhá okupace málo reálná, dá se očekávat návrat k historicky osvědčené metodě. Zesilování vnitřního tlaku státu na jednotlivce, čili represe, a to nejen na Krymu.