David Šťáhlavský: Putin & gay pride & OH Soči

Protože nezákonné je v Rusku dnes všechno, co LGBT orientaci přímo nezavrhuje. Nedokážu si sice představit, jak se v Soči budou plnit psychiatrické léčebny detenčně hospitalizovanými sportovci před jejich deportací, ale kdo si dokázal po pádu SSSR představit, že se Rusko vrátí k sovětské hymně?

Myšlenka senátora Lindsay Grahama bojkotovat OH v Soči se šíří nejen po sociálních sítích. Ombucman Marcus Lenning navrhuje poskytovat ruským gayům přednostně politický ayyl v SRN. Britský herec Stephen John Fry, vystupující v duu se známějším Hughem Lauriem, srovnává hon na gaye a lesby v Rusku s persekucemi Židů v nacistickém Německu. Prezident Obama nicméně soudí, že každé vítězství sportovce s menšinovou sexuální orientací v Soči, bude vkladem k popření tamních předsudků.

Je tedy zřejmé, že bojkot Olympiády je nakonec více aktuálním tématem lidsko-právních organizací, než politiků.

Homosexualita byla trestná už v SSSR. Začala se potírat za Stalina; v 60. a 70. letech se společnosti vštěpovalo, že takto orientovaní lidé jsou pedofilové a fašisté. Zákon padl teprve v roce 1993, přesto už odsouzení za sodomii nebyli propuštěni na svobodu, připomíná americký historik Dan Healey. Současný „revanš“ homofobů vede politicky vysoce promiskuitní poslankyně Jelena Mizulina. Kopala za komunisty, liberální Jabloko, intelektuálský SPS, teď sedí v lavici semikremelské partaje Spravedlivé Rusko. Chce omezit potraty, nařídit tři děti v rodině, pro svou březí kočku požadovala zvláštní místnost ve služebním bytě.

Ale vážně: Její zákonodárné iniciativy nebezpečně legalizují a rozšiřují ostrakizaci. Jen 16% Rusů akceptuje homosexualitu. V sousedním Polsku, postkomunistické zemi, navíc se silně katolickou tradicí, 42%. Ukazuje se ovšem, že i proklamovaná ruská nábožnost je mýtem. Jen 33% Rusů považuje víru za součást svého života.

A tak Čína a Rusko jsou jediné dvě země na světě, které odmítají většinově jak Boha, tak gaye!

Homofobie je tak silná, že rodiče netrápí už ani tolik odlišná orientace jejich dětí, jako teror, kterému budou na ulici vystaveny, v případně veřejného „coming out“.

Profesorka rusistiky na Richmondské Univerzitě Yvonne Howellová současné tenze přisuzuje politické, sociální a ekonomické nejistotě, ve které se Rusko ocitlo a kterou maskuje demonstrací silné ruky. A Maša Lipmanova z moskevského Carnegie centra připomíná, že homofobie, není odporem jednotlivce ale projevem obecné intolerance. Putin se rozhodl této nesnášenlivosti zmocnit k upevnění moci. Olympiáda, je přitom naplněním jeho utopie, pořádat zimní hry v subtropech. Pořadatelství je ovšem i závazkem. A proto Soči 2014 je vhodnou příležitostí připomenout ruskému prezidentovi, že kdo chce být členem určité pospolitosti, nejen sportovní, nemůže na domácím kolbišti pískat jiná pravidla.