David Šťáhlavský: Lužkov na odstřel

Nová zkouška tentokrát neprověřila připravenost Moskvanů, ale jejich trpělivost a oddanost radnici - jejímu starosti. A právě primátor Jurij Lužkov v této zkoušce neobstál, byl na dovolené v pro Moskvany nejhorších chvílích, jistěže mimo Moskvu. Kritizoval ho za to i dosud všemocný premiér Putin, i když pak svá ostrá slova vzal jakoby zpět. Možná proto, že sám zakusil hořkou pilulku nečekaného propadu popularity. Přitom ze stejného, Kremlem původně banálně vyhodnoceného důvodu: požáry.

Mnozí Rusové tento kremelský pardón Lužkova vzali jako puvuár k jeho dalšímu samovládí, k další vládě osvíceného starosty po boku neméně osvíceného duovirátu Medveděv-Putin. Pro Lužkova je to přece jen nová situace. Ze všeho nejvíc proto, že všichni mají máslo na hlavě. Uklidit Lužkova a ovládnout Moskvu se pokusili už i předchozí garnitury. Sám starosta ovšem vždycky a takticky proplul nebezpečnými jezy mocenských střetů a podpořil tu Jelcina, tu opozici, tu zas Putina. Moskva přitom s Lužkovem bezesporu vyhrála v architektonickém rozvoji a sociálním zabezpečení. Miliardy, které Lužkov vydělává se tak alespoň z promile zužitkovaly. Mnoha lidem ale tento štědrý despotizmus už nestačí. K tradičním odpůrcům autoritářsko-mafiánského starosty se přidali i běžní občané. Ti Moskvané, přidušení kouřem okolních řašelinišť , jejichž boj s požáry dopředu mmj. zmařila Putinova nesmyslná centralizace protipožární ochrany.

Kritizovat mocného Putina je v dnešním Rusku, podobné jako druhdy v sovětském systému třeba Černěnka, nebo Andropova nebezpečné. Rušení pevných pohotovostních linek a obecních zvonců v rámci protipožární ochrany se může premiérovi ale stát v dnešní době smrtelným ortelem. Za takové situace je tedy třeba něco, někoho obětovat. Starosta hlavního města Jurin Lužkov by byl obětí nejvhodnější. Vždyť mu v době, kdy se Moskvané dusili kouřem spálenišť, stěhovali například včelstva do příhodnějších klimatických podmínek. Na Lužkova se zkrátka hodně vidí, hodně lidí mimo megapolis ho nesnáší, třeba kvůli oněm sociálním privilegiím Moskvanů; utichly by i nepříjemné řeči o zkorumpovanosti, které v souvislosti s Moskvou nabírají na objemu, byť jsou problémem celostátním. Lužkov by do svého politického hrobu vzal zřejmě i krizových 15 miliard dolarů; daň, kterou si podle střízlivých odhadů vzal nevítaný živel. A může to být ještě mnohem víc.

Háček je ovšem v tom, že Lužkov příliš mnoho ví, a proto také přežívá; navzdory a možná díky své korouhví povaze. Také proto opoziční, v pořadí 3., „Den hněvu“ dopadl tak, jako vždy. Protestní demonstrace nebyla opět pod průhlednou záminkou povolena, její účastníci byli pozatýkáni. A právě to, rigidnost moskevské radnice a její přesvědčení o absolutní moci, může paradoxně nakonec stát Lužkova křeslo starosty. Je to jako s papiňákem: pokud mu nedáme odfouknout , vybuchne. Občanská nespokojenost rostla v uplynulých týdnech úměrně požárním hlášením. Těch několik desítek lidí, kteří svou nespokojenost přišli demonstrovat na ulici, jistěže nikoho nehrozí. Na internetu je ovšem terén mnohem vznětlivější.

Pod příkrovem anonymity si blogeři pouštějí pusu na špacír nebezpečněji, než bezzubí demokraté na pouličních akcích. Kreml tak stojí na důležité křižovatce. Jít či nejít cestou čínských soudruhů a cenzurovat internet? Vymyslet novou mocenskou rošádu, která by zařídila prezidentské vítězství třetího ze současného duovirátu Putin-Medvěděv, nebo sevzachovat „tradičně“? Tzn.: Najít viníka, rozumějme starostu Lužkova, a pasovat se znovu do role zachránců spálené země? Má to ovšem několik háčků, Lužkov má příliš mnoho vlivných kmotrů a Rusové už také nejsou tak naivní, jako v době první Putinovy vlády. Štiplavý dým, který jim nedovolil dýchat, jim politicky výrazně otevřel oči; svědčí o tom dramatické propady popularity vládnoucí dvojice. A to ze strany lidí, kteří nechodí do ulic, protože se bojí represí, ale anonymně si stěžují prostřednictvím internetových blogů. Tuhle sílu dosud nikdo nespočítal a nebylo by divu, kdyby v zemi utlačovaných občanských práv, fatálního omezování práva na shromažďování, či projevu, vyklíčila revolta právě z tohoto nového elektronického media, spontánně a vně bedlivé kontroly státní moci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.