David Šťáhlavský: Kerryho předčasně opožděná návštěva

7. květen 2013

Návštěva Johna Kerryho, jeho první jako ministra zahraničí, má zpoždění. Státní tajemník Barracka Obamy to sám nedávno přiznal, i když to myslel zřejmě zcela jinak, než jak se jeho slova dají vykládat. Pozdě proto, že rusko-americké vztahy potřebují uklidnit hladinu, po vlnách, které ji rozčeřily. Jsou to jistěže Magnitského seznam na americké straně a zákaz adopce sirotků, coby ruský protiúder.

I kdyby ale Kerry skutečně přivezl s sebou nějaké uklidnění, dozvíme se to nejdříve za měsíc, po severoirském setkání šéfů Kremlu a Bílého domu. Mnohem pravděpodobnější ovšem je, že moskevská mise Johna Kerryho má jen oťukat a možná naťuknout Vladimíra Putina ohledně Sýrie. A tady má ministr pravdu v tom, že jeho cesta mešká. 26 měsíců se vlekoucí konflikt je právě ve stavu klinické smrti.

Moskva se nemůže vzdát Assada, protože se obává nástupu islamistů, kteří by jistě rozhoupali i ruský muslimský Kavkaz. Ten Dagestán, tu Čečnu, jejichž pacifikace stála Kreml krvavé úplatky pro tamní samovládce. A ostatně ani Západ si zcela nepřeje Assadův konec, protože si totiž dobře uvědomuje, že poslat zbraně opozici se může zvrhnout v nový Afghánistán, resp. kvůli geopolitickému usazení Sýrie, ještě hůř. Šéf ruské diplomacie Lavrov měl totiž pravdu, když varoval, že moci by se v takovém případě ujala právě ta část, opozice, která si uzurpuje zbraně, tedy islamisté.

Jisté řešení, s nímž přijel Kerry za Putinem je, omezit, raději zcela zastavit, prodej ruských zbraní Damašku výměnou za to, že ani Američané nebudou vojensky podporovat ozbrojenou opozici. Jiný slovy, že by se Rusko a Západ domluvili na izolaci konfliktní buňky, jako při léčbě rakoviny. Potíž je ale v tom, že roste počet civilních obětí a ke slovu se dostaly už i chemické zbraně. A přitom nejen vládní jednotky mají dost i těch konvenčních.

Podle švédského SIPRI je nakoupily téměř ze ¾ právě u Rusů, zbytek připadá na Írán a Bělorusko. Jak ale Rusko uslyší na západní, resp. americké návrhy tlumočené Johnem Kerrym je těžko předvídat.

Putin chápe, že je ve výhodnější pozici, neboť západní závazek nevyzbrojovat syrskou opozici je tak či tak příkazem zdravého rozumu. Proto také ruský prezident dnes odsoudil, podobně jako Čína, izraelské útoky na Sýrii, při nichž zahynula stovka vládních vojáků. Rusko ví, že má v rukou klíč k jednomu ze zámku, a tak nebude spěchat s jeho použitím. Je navíc řada dalších uzamčených komnat, od nichž mají zase klíče Američané. Třeba zmíněný Afghánistán, nebo velmi názorně PRO. Moskva jeho zarputilou negaci použila jako vlastní kopí, kterým hájí svá chřadnoucí mocenská privilegia a staví na něm také pochybně demonstrativní úspěch své zahraniční politiky ve směru do vlastních řad. Možná vítězství nad okázalým strašákem už naznačil americký ministr Chuck Hagel na londýnském setkání se svým ruským protějškem Sergejem Šojgu. Deštník by se podle této úvahy přesunul nad Tichomoří.

John Kerry snad přivezl Putinovi nějaké další dodatky. Ovšem i toto řešení, které by vydláždilo část cesty k řešení syrského konfliktu, musí oznámit sami prezidenti. Kdy, těžko odhadnout, pochybuji, že jen-tak na okraj summitu G8 příští měsíc. Z pohledu nadějí na pokrok v čemkoliv tedy Kerryho cesta do Moskvy, je nakonec spíše předčasná, než opožděná.

autor: dst
Spustit audio