David Šťáhlavský: Kdo složí reparát z Ukrajiny

4. prosinec 2013

Devět let po oranžové revoluci jsou Ukrajinci opět v ulicích. Co se změnilo? Troufám si tvrdit, že nic. Je to stejná směs intuitivního pocitu demonstrantů, snad i jejich vůdců (jinak bez delší vize), že vývoj jde špatným směrem. Pouliční koktejl ještě koření řízené provokace, snad i z Moskvy, a touha opozice, snad i skrývaná, uloupnout svůj kus perníčku z protivládního kvasu.

Prezident Janukovyč se zatím drží docela pevně v sedle. Proto si také troufnul odjet na záchrannou misi do Číny. Premiér Azarov se mezitím snaží uklidnit situaci i kachnou o tom, že posílá vyjednavače znovu do Bruselu. Mluvčí evropské diplomacie to popřela s tím, že na asociační dohodě se nic měnit nebude. Kyjevu jde přece hlavně o finanční kompenzace.

A tady se dostávám přece jen k několika vývojovým odlišnostem od oranžové revoluce: Ekonomická situace Ukrajiny je ještě horší, než špatná. Politická kultura je ještě zdecimovanější, opozice rozloženější a země rozdělenější podle dvou světových stran.

Prezident Janukovyč je přitom typem řemeslníka se schopností požárníka, ne protipožárního technika. Vidí jen to, co riskuje teď přechodem k Západu, protože nesplnil, podobně jako politici před ním, řadu nezbytných domácích úkolů.

Ekonomika produkuje pořád stejně zastaralou produkci, dobrou jen pro východní trhy. Korupce, klientelismus s mafiánskými praktikami veskrze prolezlá státní mašinerie. To vše pojí Ukrajinu s víc s Východem než Západem, nemluvě o podvazku jejího reformního potenciálu, kterým je energetická závislost na ruském plynu.

Do tak nejistého projektu, jakým je ve svém důsledku asociované členství, by šel politický řemeslník, jen kdyby cítil dostatečnou záštitu. Unie, také kvůli vlastní krizi identity v roli mentora pro Ukrajinu ale propadla. Premiantem je trojkař Putin, který tradiční sovětský prostoru zná na výbornou. V úterý vůbec poprvé také promluvil o demonstracích v Ukrajině. Jsou to prý pogromy na legitimní moc. Podobně se vyjádřil o Rusech, kteří mu před dvěma lety pod okny Kremlu, reklamovali masové volební podvody.

Inspirátorem pogromů je EU, podle Putina; podobně za oranžovou revolucí viděl ruku Washingtonu. To, že rozhodla ruská pěst, nezmiňuje, ale je to smutná zpráva pro Ukrajinu. Od Moskvy teď dostane finanční injekci bez „ponižujících“ podmínek, na které si stěžoval Janukovyč v případě Unie. Bez monetárních a fiskální pojistek je ale pravděpodobnost, že tyhle peníze Kyjev znovu projí, rovna jistotě.

Těžko říct, zda si právě tohle uvědomuje i šampion v těžké váze Vitalij Kličko, který se pokouší opanovat opozici. Jeho obzorem byl dlouho boxerský ring. Ve srovnání s prezidentem se ale může opřít o sílu a intuici davů na ulicích.

Na Janukovyče nebezpečí číhá v iluzi ruské pomoci. Za ní stojí realita zadřeného soukolí ruské ekonomiky, deficit ruského důchodového systému a trhliny toho bankovního, které sahají už do první desítky peněžních ústavů. Ne, že by na tom byla Evropa nějak luxusně, ale její podmínky mají alespoň oboustranně ozdravný efekt. Vyhrává nicméně ten přesvědčivější, tedy Putin. To ale neznamená, že vyhraje. Je tu ještě Peking, který si může klidně počkat, až bublina ruské pomoci splaskne. Jankovyčova riskantní cesta do Číny v tuto chvíli Bruselu jen ukazuje, jak slabého hráče proti sobě měl.

autor: dst
Spustit audio