David Šťáhlavský: Cynismus, ne stud za Pussy

Advokátka Irina Chrunovová si původně dělala iluze, že by její mandantka mohla být zpátky doma, když už ne na 5. narozeniny dcerky Gěry, pak alespoň na Velikonoce. Soud si ale čas nenašel, i když jinak při takových žádostech o prominutí zbytku vězení se většinou postupuje poměrně rychle, a to i v Rusku.

Po měsíci mlčení se teď ozval alespoň veřejný ochránce práv Vladimir Lukin, který podpořil podmínečné propuštění Tolokonnikovové i její umělecké kolegyně Marii Aljochinové. Ombudsman se ale výslovně omezil jen na slova, nenapadl rozsudek nad Pussy Riot, který přitom označil za přemrštěný. Občanský aktivista Jurij Padalko to vnímá jako šikovnou PR proklamaci, jako úlitbu intelektuálům, kteří se vymezují proti současné státní moci. Ostatně Lukinovu nezávaznou výzvu zaznamenalo skutečně jen pár ruských medií. Přitom v celém případě Pussy Riot je práce víc, než pro jednoho ombudsmana Lukina; Vladimír Petrovič zřejmě už dávno zapomněl na své ideály, se kterými zakládal liberální „JABLOKO“ (od jmen Javlinskij-Boldyrev-Lukin).

Státní moc se totiž dvěma uvězněným Pussy Riot mstí, jak může. A není to projev špatného svědomí, ale odplata za negativní image, který si Putin vysloužil v zahraničí. A tak Marii Aljochinové zařadilo vedení věznice No. 28 do trestního oddílu naschvál dvě recidivistky, které proti ní poštvalo, aby ji systematicky šikanovaly. Logickým vyústěním bylo, že museli Mariu kvůli bezpečnosti poslat na samotku. Obě notorické recidivistky strávily většinu života za mřížemi a podle předpisů, nesmějí být ve stejné pracovní četě jako prvoodsouzené.

I případ Naděždy Tolokonikovové by si zasloužil pozornost, když ne veřejného obhájce práv, pak alespoň dětského ombudsmana. Jaký smysl má, aby matka od malého dítěte předškolního věku byla spíše než u něho, na nucených pracích. A proč krátce před podáním žádosti o podmínku obvinili dosud vzornou Tolokonnikovovou ve věznici ze svévolného narušení discipliny? Dohromady to vypadá jako shoda okolností, docela dobře objednaných v čase, kdy by mohlo některé soudce napadnout propustit předčasně Pussy Riot na svobodu. I když, upřímně řečeno, to asi žádného z nich radši ani nenapadne.

Od počátku dubna se rozjela totiž nová vlna represí a zatýkání občanských aktivistů, kteří se před rokem utkali s pořádkovými silami na Bolotném náměstí. Kauza je rozehraná jako proces století s důležitou konotací na pokus o státní převrat. S nesporným smyslem pro symboliku policie právě 1. dubna, na Apríla, zavřela, do vazební věznice asistenta poslance opozičního Spravedlivého Ruska Dmitrije Rukavišnikova proto, aby nemohl ničit důkazy o své vině v rok staré Bolotné kauze. Prokuratura ho přitom viní z toho, že tehdy během demonstrace kácel mobilní toalety. Jaké doličné předměty byly, během aprílové razie v bytě poslaneckého asistenta zajištěny, policie neuvádí. Její logika ale naznačuje, na jaké metody se v Rusku vsází. A není divu, že advokáti Pussy Riot už raději nepočítají ani s tím, že by jejich mandantky byli venku do 1. máje. Ještě by mohly jít do průvodu s nevhodnými transparenty.