David Klimeš: Státní rozpočet potřebuje kotvu
Sněmovní volby plné drahých slibů jsou za námi a realita silně deficitního státního rozpočtu na příští rok před námi. K mnohaletému ohýbání rozpočtových pravidel se letos přidala i volební výměna vlády. Ta končící sestavila na další rok zcela nereálný rozpočet, protože za něj už nebude nést zodpovědnost. Ta nastupující ho nechce přebrat, aniž by hlasitě národu nesdělila, jaký šlendrián přebírá.
Jenže jízdní řád více než dvou erárních bilionů na příští rok potřebujeme, ať už k Novému roku, nebo po krátkém rozpočtovém provizoriu o kousek později.
Čtěte také
Bezradnost je dobře vidět v nové Sněmovně a speciálně v rozpočtovém výboru. Nastupující vládní většina ANO, SPD a Motoristů mohla převzít rozpočet vlády Petra Fialy s deficitem 286 miliard, schválit ho a na jaře k rozpočtu udělat velkou novelu. Jenže tím by se politicky přihlásila k nereálným číslům končící vlády.
Nebo mohla rozpočet nepřijmout, začít pracovat na svém a nechat republiku vstoupit do rozpočtového provizoria. To ale rozhodně také není dobrý nápad, protože to blokuje investice.
Takže se ANO, SPD a Motoristé rozhodli nakonec pro rychlou úpravu. Nová sněmovní většina vrátí rozpočet vládě, ta tam doplní chybějící výdaje, ke kterým se stát zavázal, a v prosinci by se mělo hlasovat o rozpočtu s výrazně vyšším schodkem.
Za dluh ne více než 100 miliard
Nechme teď fetiš rozpočtového schodku chvíli stranou. Mnohem důležitější zprávou je, že v Česku přestala fungovat rozpočtová pravidla. Ta se extrémně uvolnila za covidu a v následných krizích. A už se nikdy nedala do pořádku.
Čtěte také
Vláda Petra Fialy na to šla přes předstírání: s výdaji utrženými ze řetězu prakticky nic neudělala a přesto tvrdila, že se hospodaření státu lepší. Jak toho dosáhla? Nejprve pomohla inflace, která zvýšila nominální HDP a snížila tak poměr dluhu.
Pak pomohly různé schovávačky a teď už je to extrém: na ohlášené dopravní stavby nejsou v rozpočtu peníze, nejsou ani řádně narozpočtované sociální výdaje a mnoho věcí se schovává do kolonky obrany.
Na to vše nastupující vláda správně upozorňuje. Jenže rozpočet léčí jedem, tedy ještě větším rozpočtovým schodkem. Navíc se tím dostává do rozporu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a asi se ho rozhodne porušit, protože lidem nějaký abstraktní strukturální schodek v procentech nic neříká.
Nová kotva
Státní rozpočet tak potřebuje novou kotvu. Jakou? Ideální by byla shoda na maximální částce na obsluhu dluhu, to jsou úroky placené jen za to, že můžeme dlužit přes tři biliony korun.
Dlouho český stát za možnost dlužit platil kolem 40 miliard, nyní ale rychle skáčeme vzhůru a letos už musí být ve státním rozpočtu 100 miliard jen na úhradu úroků. Příští rok tuto hranici prolomíme.
Jestli politici hledají hodnověrnou kotvu pro nespoutané státní rozpočty, měl by to být v první řadě závazek, že ze státního rozpočtu nepůjde na obsluhu dluhu více než oněch 100 miliard. Jinak to už není rozpočtování, ale rozjařená jízda do zdi.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
