David Klimeš: Pár týdnů rozpočtového provizoria by Česku jen prospělo

Kacířská myšlenka

Poslanci dosavadní vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL svorně schválili základní parametry státních financí na příští rok. Více jak biliónový rozpočet tak počítá se schodkem 50 miliard. To je samozřejmě systémově dobře – sněmovnou prochází rozpočet, který kalkuluje s již dohodnutými politickými sliby, třeba zvýšením platů učitelů, státních zaměstnanců či penzí důchodců.

Přesto jedna kacířská myšlenka: neschválení rozpočtu a krátké rozpočtové provizorium by Česku v tuto chvíli vůbec neuškodilo. Ekonomicky by země několikatýdenní provizorní rozpočtování na začátku příštího roku jistě vydržela. A politicky by neschválení základního zákona země velmi rychle pročistilo povolební chaos ve sněmovně.

V únoru bychom tak mohli mít jasnou politickou většinu ve sněmovně a k tomu možná i trochu lepší rozpočet než nyní.

Poslanecká sněmovna|foto: Filip Jandourek

I Zemana to vychovalo

Rozpočtovému provizoriu se samozřejmě politici správně snaží vyhnout. Ale když nastane – jako například v době, kdy byl Miloš Zeman premiérem – a je krátké, nic závratného se nakonec nestane. V roce 1998 Zeman nemohl sehnat podporu pro svůj první socialistický rozpočet. Politická jednání se nakonec sice protáhla, v lednu 1999 nastalo krátké provizorium, ale premiér Zeman byl takto nucen najít rozpočtový kompromis s nepravděpodobnou koalicí podporavatelů – lidovců a komunistů.

Jak by blokace rozpočtu vypadala dnes? Kdyby ČSSD a KDU-ČSL daly ruce pryč od rozpočtu, Babiš by jím jistě začal vyčítat, jak ohrožují slíbené zvýšení platů, ale obě strany by mohly opáčit: nejsme už vázáni koaliční spoluprací, chceme různé změny, které neprošly, když jsme byli ještě v koaliční svěrací kazajce. A pokud se vám to nelíbí, najděte si jiné partnery ve sněmovně.

Velmi rychle by tak ČSSD a KDU docílily toho, o co se snaží poněkud klopotně demokratické strany už od voleb – aby si Babiš jasně vybral, s kým chce většinově vládnout další čtyři roky.

Babiš by chtě nechtě musel vylézt z ulity, do které sám zalezl před ostatními stranami. Na druhou stranu by demokratické strany také už nemohly jen uraženě čekat v koutu a klamat samy sebe, že se Babiš sám bez nátlaku vzdá touhy po premiérství. A musely by minimálně formulovat nové požadavky pro jednání o budoucím rozpočtu.

Politik Miloš Zeman|foto: Šárka Ševčíková

Rozpočet: samá hausnumera

Krátké rozpočtové provizorium by zemi neuškodilo ani ekonomicky. Z rozpočtu se stal bohužel v posledních letech cár papíru, kde nesouhlasí prakticky žádná čísla. Už několik let ministr financí zázračně navyšuje v průběhu roku příjmy rozpočtu s odkazem na hospodářský růst. A výsledkem jsou přesto stále deficity, i když jsme na vrcholu hospodářského cyklu.

A co hůře, i ty plánované schodky jsou nesmyslné. Minulý rok Babiš naplánoval deficit 70 miliard a skončili jsme v přebytku, nyní je to mínus 60 miliard a míříme k vyrovnanému rozpočtu. Plánovaných 50 miliard schodku na příští rok je tedy pravděpodobně opět nesmysl. A to už vůbec nemluvíme o tom, že jednotlivé úřady do krve bojují za navýšení svých rozpočtů a pak každý rok nedokáží vyčleněné peníze ani vyčerpat.

Nevyužitý urychlovač politiky

Komentátor David Klimeš|foto: Radko Kubičko

Rozpočet na příští rok nejspíše dosavadní vládní koalice nakonec nějak přece jen schválí a žádné rozpočtové provizorium nebude. Ale možná je to škoda. V politice by krach rozpočtové koalice fungoval jako urychlovač politických vyjednávání o vládě.

A ekonomičtí experti jednotlivých stran by měli šanci poprvé po dlouhé době bez krajských či sněmovních voleb v zádech říct voličům pravdu, co je skutečně reálné v příštím roce z té kanonády drahých a nedomyšlených volebních slibů zaplatit.

Autor je hlavní analytik týdeníku Ekonom